Tak co se vlastně děje, celé ty roky?

Klasický doháněcí post. Jen v bodech – stručně a na přeskáčku:

Bylo mi třicet, mám skvělou ženu, skvělý domov, skoro roční dcerku-píďalku a v posledních dnech i ťapalku, a vím, co mně naplňuje a co mi naopak nedělá vůbec dobře. Přestože se dá vždycky něco chtít, jsem spokojený už jen s tím, že vůbec můžu žít a že jsem zatím nezažil podmínky, které by mně o mou spokojenost s možností žít připravily. Takže si teď vlastně žiju ohromným způsobem nad tím, co jsem byl už před lety ochotný vnímat jako skromný standard, který by mi dovolil relativně spokojeně a přínosně fungovat.
Brno je zlatá loď – pro mně ani ne tak kvůli společenskému životu jako spíš díky okolní krajině a přírodě. Bydleli jsme chvíli v Bílovicích nad Svitavou, a vůbec se nedivím, že tam za inspirací chodili Těsnohlídek, S. K. Neumann… protože jsem ji tam v lese denně mohl čerpat taky. Ale těch míst tu je hrozná spousta, a bez přírody by se člověk z těch počítačů zbláznil. Představa, že bych žil v Praze, byla už jen rok návratu od studií až překvapivě nepříjemná.
Jako nejlepší přístup k životu se mi už delší dobu jeví nad vším žasnout, ale nepřestávám toto téma zkoumat. Přijmout pracovní teorii “všechno stojí za prd” nebo “nemá cenu se vůbec snažit” je z tohoto hlediska silně kontraproduktivní – i kdyby to byla “pravda”, proč se deptat? Proč si prostě neužívat, jak neuvěřitelné a přitom neodbytně skutečné to celé je?
A vůbec, pravda? Pravda je, že existuje mnoho více či méně pravdivých úhlů pohledu, přičemž si mohou navzájem i odporovat, aniž by přestaly být svým způsobem pravdivé.
Google mi změnami v Readeru v podstatě zlikvidoval hlavní kanál, kterým jsem mohl sdílet – což, jak se zdá, je v posledních letech asi to hlavní, co ze mně takhle na netu padá.
Takže můj friendfeed se celkem vyprázdnil. Místo toho sdílím české věci na http://cesky.reddit.com, kde sledující sice přibývají pomalu, ale jistě (jako experiment v organickém růstu můžu po třech letech říct, že to funguje docela dobře, a člověk se leccos naučí o fungování a budování internetových komunit), a jinak porůznu na Facebooku, G+, LinkedIn… (přičemž musím podotknout, že ne všude budu mít chuť si každého přidávat “do přátel”, ale většinou sdílím veřejně a nemám nic proti tomu, když mně budete na netu sledovat ,)
Centralizovanou náhradu nemám, ačkoliv se už dlouho divím, že s ní v nějaké formě nikdo nepřišel, protože já už mám svoje optimum promyšlené roky, a zatím se mu nic ani neblíží.
Stále jsem fascinován psytrancem a pořád ho i hraju jako DJ na akcích – teď už převážně jen na venkovních. Občas se dostanu i k tomu, abych něco skládal, ne nutně psytrance, ale kapacita na to je prakticky nula. DJing se stíhat dá, protože hudbu si člověk naposlouchá i při práci.
Stále doufám, že si najdu chvíli na sociální web s psychedelickými memy, na další překlady a rozjezd archetypal.cz, na sepsání nějaké nové povídky nebo dokončení rozpracované, na vytvoření textovky v angličtině (máme např. s Václavem v hlavách jednu patřičně psychedelickou a pikantní adventuru z psytrancového prostředí)… Většinou nakonec vzniknou jen věci, které dělám ještě s někým dalším.
Je vtipné, jak prakticky nic z toho, co jsem si s postupem let představoval, že by se mohlo dít, se nestalo – a skoro naopak (ale ne úplně, protože to by taky bylo očekávatelné) se děje všechno nečekané. Mám chuť si z toho vyvodit víru, ale držím se přístupu mít jen “pracovní teorie” a používat je, dokud je nějaká posloupnost platných argumentů nevyvrátí.
Lidé se z vedlejších kolejí dostávají na hlavní a naopak, stejně jako místa a aktivity. Samo od sebe se nikdy nic nemění a nezlepšuje, a aby se něco změnilo, je potřeba vždycky znovu rozpoznat zásek a vykročit do prázdna. Zaběhlé koleje zvyků se jen víc a víc prohlubují. Jde je měnit, ale to chce se nelitovat, neschovávat se pořád za něco, a prostě se vrhat do jiných podmínek, protože v nezměněných podmínkách nelze než se také neměnit.
Limity všednodenní reality se zdají být prakticky zcela jasné, a pozoruji tendenci víc se spoléhat na to, že moje představa o tom, kde jsou, je správná – že vím, co jak je a tedy i jak se k věcem stavět. Jsem tedy rád, že jsem využil nejrůznější možnosti si ty hraniční oblasti důkladně projít a často i v různých směrech překonat, když se ukázalo, že šlo jen o hranici fiktivní. Takže i nadále ve svém životě hodlám zkoumat, jestli se dá “nezatuhnout” v nějakém konkrétním samozřejmém náhledu na svět, jak toho nejsnáze dosáhnout, co se s tím dá dělat, k čemu to nejlépe využít a jak to celé postavit na skutečných pevných základech denního života.
Vedle toho se mi to nějak samo od sebe orientuje na učení – ať už vysvětluji cokoliv, co sám rád řeším, zdá se, že se mi daří to bez problémů předávat. Jen nějak zatím nemám pocit, že by se mi to dařilo dostatečně smysluplně využít – nějak se mi daří ‘učit’ jen když někdo projeví nějaký konkrétní zájem. Ale postupně si připravuju příležitosti.
Představu, kterou jsem se dost dlouho zabýval, tedy že práci přestanu dělat jako zaměstnanec, a budu v tom pokračovat jako živnostník, abych si mohl otevřít možnosti a postupně svůj čas věnovat víc věcem než je SharePoint v Navertice, jsem musel opustit – jednak kvůli změnám v zákonech, a jednak proto, že bych prostě nemohl dělat to, co teď dělám.
Takže pracuju dál – oficiálně jako programátor, ale v praxi teď už spíš jen dohlížím na vývoj a někam ho směruju, a doufám, že se mi podaří prosadit změny, které by postupně mohly vést k tomu, že bych měl jednak celosvětově prodatelný produkt, a ještě k tomu volnější ruce. Když to nevyjde, asi nebude mít smysl tu zůstávat a hnát se v krysím kolečku pořád dál a dál, přes všechny rodinné vazby, které představují spíš komplikace než bonus. Na githubu se dá najít zatím nijak nepropagovaný starší projekt, který představuje část mého dosavadního snažení. Rád bych s tím “prorazil”, ale k tomu je potřeba to ještě docela dost překopat a vypilovat.
Pořád jsem fascinován internetem a tím, jakým způsobem nám dovoluje pohlédnout na společnost i na jednotlivce tím, že zpřístupňuje sdílený informační prostor – a stále jsem fascinován jak dobře zaběhlými karavanami, které tímto prostorem proudí (a tím, jak jsou organizovány) tak i expedicemi do neprošlapaných záhybů organizace a manipulace s daty (a tím, jak je organizovat).
Částečně to nachází využití v práci – dokážu si představit spoustu způsobů, jak vytvořit, případně zpřehlednit a uspořádat rozhraní, která pomáhají fungovat jednotlivcům i větším či menším organizacím. Slovem ‘rozhraní’ tu nazývám mechanismy, kterými se domlouvá člověk s počítačem a snaží se ho přimět ke spolupráci – nějaké aplikace, stránky, webové služby, databáze…
Čím víc se ale (nejen) v práci zabývám organizací informačních systémů, procesovými mapami, architekturou API a způsoby, jak ohnout nevzhledné kusy kódu k vlastnímu užitku, aniž by měly možnost člověka kousnout, tím víc vnímám, jak klíčová jsou tato témata v našem věku.
Musím poznamenat, že slovo ‘klíčová’ není jako jediné v celém textu zvýrazněné nějakou náhodou.
V době, kdy informační prostor už téměř zcela zahrnuje veškeré “oficiální” činnosti, kdy všechno je tak či onak uloženo v databázích, jsou informační technologie a jejich role ve společenské organizaci naprosto opomenuté téma.
Vysvětlit a odargumentovat, proč tomu tak je, je na delší povídání, ale můžu s klidem říct, že je to neoddiskutovatelné. Chystám se na to.
Aktivita na tomto širém, plodném a přitom zcela neoraném poli nicméně je v naší politice (protože jinde už se dnes ledy hýbou aspoň po stránce teoretické) je velmi nahodilá a postrádá uchopení celkové situace a toho, jaké možnosti se nám otevírají a jak je nejlépe využít. Jediná strana, která tímto směrem směřuje nějak systematičtěji, je Pirátská strana – nejsem členem, ale dokázal bych si představit pro ně něco řešit. Jsou mladí, stejně jako téma je mladé, a vzhledem k tomu, že jde o téma, které má potenciál naprosto přeorat všechno, co dnes ve státě probíhá a jak, zas tak moc nesejde na tom, že nemají “stranický” názor na to nebo na ono.
Proč jsou témata copyrightu, svobody internetu a informací pro dnešní společnost klíčová a přitom zcela nedoceněná se dočtete například v krásném rozhovoru s Corym Doctorowem.
Takže kdyby byly volby a vy řešili, že FAKT už nikoho napojeného na stávající garnitury volit prostě nemůžete, takže snad ani k volbám nepůjdete, uděláte podle mého názoru lépe, když se přece jenom u urny stavíte a hodíte tam hlas pro Piráty – nejsou zdaleka ideální, ale jsou jedinou stranou, která má zájem o témata, které má na naše životy větší dopad, než dnes společnost chápe. Témata, která mimo jiné mají skutečnou šanci značně omezit korupci a kupčení s mocí – témata typu “otevřený stát”.
No ale tohle neměla být úplně pirátská agitka, spíš jsem se chtěl dostat ke své fascinaci komunitními službami zastoupenými dnes typicky “otázkovými” servery typu stackoverflow / stackexchange, sociálním sdílením typu reddit, financování projektů typu kickstarter – a potenciálem, který vidím v principech, který se tyto služby učí využívat – například pro demokratickou diskuzi a skutečnou “vzdělanostní společnost”.
Ale o tom víc někdy příště.