Zúčastnil jsem se dvoudenního “školení”, kterým procházela celá tátova firma. Dopředu jsem nevěděl nic než že to bude o pozitivním přístupu, a byl jsme celkem zvědavý, co se z toho nakonec vyklube – moc jsem tomu nevěřil.
Máša, velice energická žena, která školení vedla, to nicméně bere za správný konec, a odnesl jsem si vedle osvěžení a nabuzené cílevědomosti ještě i spoustu nových způsobů, jak přivést pozornost lidí k těm opravdu důležitým věcem, aniž by bylo potřeba vysvětlovat cokoliv, co by mohlo vyznít jako nějaké “duchovní” kecy :)Přišlo mi zajímavé pozorovat, že zatímco někteří byli se zmíněnými myšlenkami od začátku srozuměni a jen si chválili, jak to Máša dobře prezentuje, pro další to byly novinky, protože se o podobné věci nikdy nezajímali a takhle jim to celý život nikdy nikdo neřekl. Přitom jde doslova o životně důležité věci, které pak mají vliv úplně na všechno – jak se člověk cítí, co si o sobě myslí, jak reaguje na různé situace, jak dokáže komunikovat s ostatními, tedy vlastně na kvalitu života obecně. Věci, které by se měly učit na základní škole, ale které málokdo doopravdy učit dokáže… No, kdybyste chtěli školení, Aliacte, nebo alespoň Mášu, musím ji velice vřele doporučit.
Rok: 2006
Videa z minulých Boomů
Co takhle pár domácích videí z minulých ročníků nadcházejícího festivalu?
YouTube playlist videí z Boom Festivalu
I některé kousky na Googlu dávají solidně přičichnout k atmosféře.
Bioles[t]
YouTube playlist videí z Biolesti
Tak už je zas po všem, paní Milerová. Týden v Tišině byl nabitý časem stráveným v režimu “flow”, a tak akorát stačil na to, aby se rozpustily nánosy všedního života. I samotná party byla super, čím dál tím častěji nás baví spíš ty přípravy, teď to bylo oboje fajn a smysluplné.
Jen tak mimochodem jsem nahrával různá bezcílná videa napřed na foťák (Panasonic Lumix FZ20) a pak na mobil (Nokia N70).Taky k tomu mám nějaké povídání, takže račte dále…Fotky, fotky, fotky, fotky, fotky, playlist s mými videi je na YouTube.
Páteční noc byla blázinec jak se patří. Některé figurky daly vzniknout rolím, jaké se jen tak nevidí, hlavním bodem programu bylo asi představení pana exhibicionisty, který si svoje svlékání a oplzlá gesta opravdu hustě dával. Držel se svého provokativního čísla tak úporně, že ho pak pod pohrůžkou násilí bylo nutné odehnat ze stage, protože tam začal lézt na stůl. Další den ho bylo ještě občas možné, již oblečeného, zahlédnout porůznu po tábořišti, a vypadal, že moc neví co si o svém výstupu má myslet. Řekl bych mu – smůla kámo, příště nelez na psychedelickou party, která ti otevře všechny ty pečlivě zamaskované kohoutky v hlavě – nebo si tam napřed udělej trochu pořádek.
Celkově tu noc nebylo úplně jednoduché rozdýchat, ale hudebně to byla paráda a videoprojekce byly taky super, pánové z MimoTV si během řešení organizace festivalu nasbírali solidní množství přísnoty, a tu pak svěřepě ventilovali. V kombinaci s hudbou to byla solidní masáž mozkových závitů. Už za ranního světla skvěle zahrál Encephalopaticys, měl luxusní zvuk a podle náležité pilotážní gestikulace bylo vidět, že psytrance má celkem v malíčku. Vychází mu debut u Parvati, a bude stát za to. Po něm ještě na chvíli protáhl sychravé ráno pan Ladič, kterého tu do nebes vychvaluju celkem pravidelně, a o kterém někteří lidé říkají, že se u hraní mračí. Nevím, já jsem viděl přísného ruského vládce, jehož mozková kapacita je prostě jen dokonale zaujata hudbou. Pak se věci chopil Embryo, který si to na to, že vlastně oficiálně “není dj”, docela dával. Vzhledem k množství tancujících lidí nepřešel do poslechovějších záležitostí a psytrancová mašina bušila ještě dlouho do odpoledne.
Rozložení tábora v Tišině, konkrétně dvě řady chatek a náměstíčko, které je jimi vymezeno, funguje zajímavým způsobem. Už od příjezdu prvních lidí se vytvoří jakási promenáda, a projevuje se efekt italské ulice, kde na zápraží vysedávají “rodinky” a klábosí s procházejícími. Přímo to vybízí chodit se navštěvovat, a vytváří to jakési další alternativní centrum, vedle placu u beden a chilloutu. Jak občas bývá na akcích problém někoho potkat nebo najít, tady se to tak nějak eliminuje a člověk v podstatě chodí od skupinky ke skupince, leckdy nastane i mezichatková družba, kdy se seznamují osazenstva sousedících příbytků. A to už se ani nezmiňuji o možnostech, které poskytují okýnka v chatkách. Stačí sedět v chatce, mít rožnuto a otevřené okno, a pravidelně se během chvilky v okně objevila něčí zvědavá tvář. Pravidelně jsem na podobné návštěvníky vznášel žádost, ať předvedou něco zajímavého, když už se takhle uvedli na scénu, a shlédnul spoustu zajímavých teatrálních kousků. Jeden z nejlepších se nicméně odehrál před chatkou, a šlo o scénku “Milis a jeho ještěři”, kterou bych ocenil Oskarem za spontánnost.
Týden chystání dekorací se nesl v podstatně soukromějším duchu, nicméně o vtipné gagy samozřejmě nebyla nouze, jak už to v téhle společnosti chodí. Kreativního ducha jsem nakonec chytil i já, i když ze začátku jsem fungoval spíš jako námezdná síla, protože inspirace se nějak nedostávalo. Podle ohlasů si troufám říct, že dekorace měly celkem úspěch, a to včetně deseti tabulek s nápisy, které měly navádět přicházející návštěvníky, ale u kterých byly v jistých směrech obavy, aby nebyly moc naivní. Nesnažili jsme se tentokrát dát areálu nějakou jednotnou podobu jako minule, spíše bylo nachystáno několik “lstí” a jiných exponátů. Prostor mohl mluvit sám za sebe, a docela to fungovalo.
Sobotní noc jsem prospal, ale už od svítání jsem korzoval areálem. Pangea, Marty, Embryo i Rawe hráli ráno i přes den výborně, a tak se opět tancovalo až do odpoledne, než si přijeli pro zvuk. I v neděli se objevilo sluníčko, a celo(tý)denní pohoda získala malou šmouhu až večer, kdy jsme se chystali k odjezdu.
Ohlasy na akci jsou hojné a zatím bez výjimky pozitivní. Zaznamenal jsem zatím tři “konverze”, kdy dotyčný/á byl buďto na psytrancu poprvé, nebo si ho poprvé dal jak se patří, a je nadšený. Dejte vědět jak se vám to líbí nebo co si myslíte :)
Bioles[t] flyer a info
Kdo nepřijede, je shnilá bramborová slupka, protože přijde o jeden z nejatmosferičtějších českých tanečních festivalů (loňský Točník nepočítaje). Zakotvili jsme podruhé v tábořišti Tišina a letošní jméno festivalu dává tušit, že bál v hradu mlhy a Bioles plný pařezových skřítku byly jen letmým úvodem. Chystají se nečekané události, ale může to být léčka. Už od pondělí budeme na místě zadělávat na pohodu a připravovat kulisy. Flyer, web, a nějaké ty fotoz a flyery z minulých ročníků A nezapomeňme, že se také po dvou letech blíží 3.-9. srpna Boom festival v Portugalsku! Doporučuji minimálně prozkoumat fotografie z minulých let, ovane vás atmosféra.
Komiksy a Alan Moore
Nedávno se ke mně dostal výtisk Z pekla (From Hell), jehož autorem je Alan Moore. Je to (samozřejmě) úplně o něčem jiném než filmové zpracování, které má s komiksem vzdáleně společné tak možná téma a některé postavy. A komiks je, řekl bych, podstatně hlubší. No a samozřejmě mi to nedalo a našel jsem si další věci od Moora, rozečetl komiks Promethea (recenze)a nestíhám se divit – pan Moore vypadá na gentlemana, který ví svoje. Doporučuji – tohle je např. titulní stránka jednoho ze závěrečných dílů cesty po kabalistickém stromu života a tarotu. Těším se na další Moorovy věci, které už tu mám nachystané. Mimochodem se teď do kin chystá V jako Vendetta, což je původně taktéž komiks od tohohle chlapíka, napsaný bratry Wachowskými (Matrix), ale zrežírovaný někým jiným, jak jsem si teď všiml. No, dal jsem si to a jsem z toho docela rozpačitý – na jednu stranu to obsahuje hodnotné myšlenky, na stranu druhou, a toho si asi všimnu ještě víc až si dám původní komiks, to trpí “vypouštěcími” neduhy filmových verzí, a výhrad by se našlo víc – jakože fajn, ale mohlo to být o třídu lepší. A teď zpátky k Promethee.
Skřidla a indiánská sauna
Nadmíru osvěžující víkend na statku Skřidla. V indiánské sauně jsem tentokrát pro technické nedostatky vydržel jen do začátku třetího kola, ale množství sněhu, který se vlivem celkového tání rychle měnil ve vodu, a následné bahnité okolnosti z celé záležitosti dělají nezapomenutelnou zkušenost. Jinak ale indiánskou saunu na Skřidlech musím doporučit, stejně jako šamanské bubnování, které následuje noc poté.
Co je indiánská sauna, nebo aspoň jak vypadá její verze ze Skřidel? Z klacků a větví (pokaždé se používají nové a ty použité se spálí) se postaví nízká chýše, s vyrytou dírou v zemi uprotřed. Ta se zakryje – třeba igelitem, starými koberci atd. Připraví se oheň, opravdu velký oheň s hodně výhřevným dřevem, a v něm jsou naskládané kameny. Oheň se zapálí, tím se rozehřejou kameny, lidé se vyslečou, chvíli postávají kolem ohně a pak si vlezou do chýše. Jeden člověk se neúčastní a zůstává venku, aby se staral o oheň a podávání kamenů. Jakmile jsou všichni uvnitř, přinesou se do jámy uprostřed první kameny, a pak se vchod uzavře. Když pak teplota začne klesat zpět do přijatelných mezí, přijde další kolo kamenů. No a to je takhle navenek vlastně všechno – to zajímavé nemá moc smysl popisovat, stačí jen říct, že proti “normální”, “civilizované” sauně je to trochu jiný zážitek, a řekl bych, že podstatně silnější. Rozhodně to stojí za to.
Na místě jsme byli s bandou, a velice jsme oceňovali mimo jiné změnu perspektivy, kterou člověku dává účast na “psychedelické” akci poněkud jiného rázu, než věčné party. Ono už jen setkání s jinými skupinami lidí s již existující strukturou vztahů bývá docela zábavná věc, natož se s nimi se všemi hned prvního večera vysléct do naha, jít si na nějako dobu postepovat do deset centimetrů hluboké kaluže ledové vody kolem ohně, a pak se usadit na malé prkýnko do bahna vedle jámy s do ruda rozpálenými kameny, bručet si mantry a halekat a děkovat… no prostě to je romantika, co vám budu povídat. S těmi dvěma koly jsem to letos moc nevychytal, na druhou stranu jsem alespoň ještě mohl pomoci dopravit dovnitř poslední várku kamenů.
No ale říkali jsme si, že by bylo zábavné tyhle lidi, typem “mošničkáře”, přivést na dobrý psytrance, třeba nadcházející Biolest, protože to je více než odpovídající alternativa pro podobné akce, kde jde o dobrý taneční rituál – jen je potřeba si umět vybrat tu správnou.
Při bubnování jsem si hraní na svůj buben užil jako už dlouho ne, a z následovné, již domácí tvůrčí session s Dosťou se vzpamatovávám doteď.
Pořádnej androš
Včerejší noc měla zajímavý “undergroundový” feeling. Ocitli jsme se na psytrancové party, o jejímž konání původně byly docela solidní pochybnosti – pořádal ji (relativně) neznámý člověk, propagaci neměla prakticky žádnou kromě nějaké té zmínky na webu, prostor V šáreckém údolí 1a, o kterém nikdo netušil, co se tam skrývá (i když ono si to stačí dát do Googlu), no a k tomu zvučná jména – Iguana z Naked Tourist, a Mubali.
Napřed to vypadalo jako úplné šméčko, pak, když se k tomu Iguana i Mubali osobně vyjádřili na fórech že jako fakt přijedou, tak se to zdálo spíš jako úlet. Nemluvě o tom, že stejný večer měla probíhat malá, leč dlouho inzerovaná akcička ve Styxu. Nakonec všechno proběhlo docela dobře.
Do patřičně vybydlené sokolovny v šáreckém údolí jsme dorazili asi o půlnoci, napočítal jsem všeho všudy 30 lidí včetně těch, co si očividně jen přišli na pivo. Nicméně zvuk v poho, prostor taky (trochu mi připomněl brněnský klub THC, budiž mu země lehká), a aktéři dorazili a zahráli. Počet lidí se velmi zvolna zvyšoval ještě asi do půl třetí, takže nakonec jich tam mohlo být ještě o nějakou tu desítku víc. Někteří si přišli vysloveně na Iguanu, někteří moc netušili, na druhou stranu atmosféra byla příjemná a hlavně bylo na dřevěné podlaze dost místa na tancování, což třeba v Crossu bohužel nehrozí. Takže dík pořadateli, ať už to ze začátku vypadalo jakkoliv pochybně, nakonec to proběhlo k plné spokojenosti zúčastněných :)
Jinak to ale poskytlo docela zajímavý úhel pohledu na to, jak zaběhaná tu je “scéna”. Že jsou určité věci, které se automaticky očekávají (flyer, informace v dostupném formátu na obvyklých místech), a přesto, jak zvláštní, někdo to má hozené jinak :)
Alan Watts a jeho přednášky
Přednášky Alana Wattse, kolující po internetu v mp3 podobě, už nějakou dobu znám, poslouchám a šířím mezi všechny, kdo jsou schopní tomu v angličtině rozumět. Nicméně teď jsem po krátkém hledání našel i spoustu textů, a chtěl bych je tedy doporučit i vám, kdo buďto nemáte mp3 nebo nestíháte mluvenou angličtinu.
A co vlastně jde? O Wattsovi se říká, že do Ameriky přinesl buddhismus – respektive že buddhistické myšlenky upravil pro západní myšlení. Nicméně Watts nepůsobí jako nějaký náboženský učitel nebo kazatel, jeho myšlenky i argumenty jsou velice jednoduché, ale přitom hovoří o zcela zásadních věcech a konceptech. V mluvené podobě je celý efekt umocněný jeho schopností mluvit, nicméně i z textů jde snadno vidět, že tenhle člověk viděl podstatu věcí – a dokázal o nich mluvit způsobem, který se dotkne každého, kdo je ochotný poslouchat.
Kdybych ho znal už před lety, počítám že by patřil k lidem, od kterých jsem se dozvěděl opravdu důležité věci.
http://deoxy.org/watts.htm – spousty materiálů
The Relevance of Oriental Philosophy – přednáška
UPDATE: Alan Watts Podcast – postupně vycházející přednášky
Ukradená hudba
Jak jste si mohli přečíst, vykradli dům, ve kterém bydlím, když tam o Vánocích nikdo nebyl. Díky tomu jsme s Dosťou přišli o všechnu hudbu, na které jsme za poslední léta pracovali (zálohy byly, ukradli je taky).
To znamená, že cokoliv, co jsme měli rozdělané, už nedokončíme. Nevidíme tedy důvod se o to nepodělit alespoň ve stavu, do jakého to dospělo. Trochu jsem to protřídil, vybral ty víceméně dokončené skladby, a zbytek, většinou jen “denní výsledek”, mp3 uložená po delším kusu práce na net, abychom je mohli poslouchat i odjinud, je pod tím.
Jestli chcete reprezentativní vzorek toho, co jsme s Dosťou vytvářeli, poslechněte si ty dokončenější věci, kterým chybí víceméně jen nějaký mastering, případně pár dalších drobností. Ty zbylé jsou často jen pár nápadů navlečených na rytmickou linku.
Zvuk je o dost slabší, než by se nám líbilo, protože jsme to všechno dělali na docela obyčejných bednách.
Úplně dole jsou také moje DJ sety a (opravdu) staré skladby.
Vykradeno
Vrátil jsem se včera večer po příjemném Silvestru na chatě v Jeseníkách, a našel vykradený dům…Zloději se dovnitř dostali oknem v mém bytě, jak zjistil policejní technik, na okno stačilo správným způsobem zatlačit a bylo to, a odnesli si můj počítač, nový LCD displej, pár drobných krámů kolem a několik kejsů s CD a DVD – filmy, hudba, ale hlavně zálohy dat. Vedle toho se tady ve firmě ztratil projektor a notebook, firemní počítače tu zůstaly.
Přišli jsme tak s Dosťou o veškerou rozdělanou hudbu, takových dobrých 15-20 tracků ve větší či menší míře rozpracovanosti. Svoje textové dokumenty do školy a podobně mám naštěstí zálohované online, s hudbou to tak snadné nebylo, a to co jsem měl zazálohované stejně bylo v obalech na CD, které vzali taky. Docela to ukazuje na někoho, kdo u mně někdy byl na návštěvě, takže bych se vlastně ani nedivil, kdyby se tohle k původci dostalo. Takže poslouchej, kamaráde. Počítač si nechej. To je mi jedno. Nechej si i ty krámy kolem, nefunkční minidisk a prastarý notebook. Klidně si nechej i ty DVD, určitě tam najdeš pár filmů, které by ti mohly rozšířit obzory. Stačilo by, kdybys mi vrátil jeden disk – ten s dokumenty, protože na něm jsou stovky hodin práce. Máš štěstí, že nejsem nijak zvlášť pomstychtivej. Na druhou stranu, občas se vyskytnou určité podvědomé proudy, které by se na tebe mohly soustředit, takže když tě teď začne pronásledovat kurevská smůla, vzpomeň si na mně a vra? ten disk. Na druhou stranu, je docela zajímavý pocit začínat nový kalendářní rok doslova s čistým štítem – už dlouho jsem nebyl v pozici, kdy vlastně nemám co ztratit, a je to fajn :)
A taky mi Dosťa za chvíli doveze kouzelného černého kocoura, který se k nám přidal na chatě a tvářil se, že s námi je odjakživa. Ještě bude sranda :)