YouTube playlist videí z Biolesti

Tak už je zas po všem, paní Milerová. Týden v Tišině byl nabitý časem stráveným v režimu „flow“, a tak akorát stačil na to, aby se rozpustily nánosy všedního života. I samotná party byla super, čím dál tím častěji nás baví spíš ty přípravy, teď to bylo oboje fajn a smysluplné.

Jen tak mimochodem jsem nahrával různá bezcílná videa napřed na foťák (Panasonic Lumix FZ20) a pak na mobil (Nokia N70).Taky k tomu mám nějaké povídání, takže račte dále…Fotky, fotky, fotky, fotky, fotky, playlist s mými videi je na YouTube.

Páteční noc byla blázinec jak se patří. Některé figurky daly vzniknout rolím, jaké se jen tak nevidí, hlavním bodem programu bylo asi představení pana exhibicionisty, který si svoje svlékání a oplzlá gesta opravdu hustě dával. Držel se svého provokativního čísla tak úporně, že ho pak pod pohrůžkou násilí bylo nutné odehnat ze stage, protože tam začal lézt na stůl. Další den ho bylo ještě občas možné, již oblečeného, zahlédnout porůznu po tábořišti, a vypadal, že moc neví co si o svém výstupu má myslet. Řekl bych mu – smůla kámo, příště nelez na psychedelickou party, která ti otevře všechny ty pečlivě zamaskované kohoutky v hlavě – nebo si tam napřed udělej trochu pořádek.

Celkově tu noc nebylo úplně jednoduché rozdýchat, ale hudebně to byla paráda a videoprojekce byly taky super, pánové z MimoTV si během řešení organizace festivalu nasbírali solidní množství přísnoty, a tu pak svěřepě ventilovali. V kombinaci s hudbou to byla solidní masáž mozkových závitů. Už za ranního světla skvěle zahrál Encephalopaticys, měl luxusní zvuk a podle náležité pilotážní gestikulace bylo vidět, že psytrance má celkem v malíčku. Vychází mu debut u Parvati, a bude stát za to. Po něm ještě na chvíli protáhl sychravé ráno pan Ladič, kterého tu do nebes vychvaluju celkem pravidelně, a o kterém někteří lidé říkají, že se u hraní mračí. Nevím, já jsem viděl přísného ruského vládce, jehož mozková kapacita je prostě jen dokonale zaujata hudbou. Pak se věci chopil Embryo, který si to na to, že vlastně oficiálně „není dj“, docela dával. Vzhledem k množství tancujících lidí nepřešel do poslechovějších záležitostí a psytrancová mašina bušila ještě dlouho do odpoledne.

Rozložení tábora v Tišině, konkrétně dvě řady chatek a náměstíčko, které je jimi vymezeno, funguje zajímavým způsobem. Už od příjezdu prvních lidí se vytvoří jakási promenáda, a projevuje se efekt italské ulice, kde na zápraží vysedávají „rodinky“ a klábosí s procházejícími. Přímo to vybízí chodit se navštěvovat, a vytváří to jakési další alternativní centrum, vedle placu u beden a chilloutu. Jak občas bývá na akcích problém někoho potkat nebo najít, tady se to tak nějak eliminuje a člověk v podstatě chodí od skupinky ke skupince, leckdy nastane i mezichatková družba, kdy se seznamují osazenstva sousedících příbytků. A to už se ani nezmiňuji o možnostech, které poskytují okýnka v chatkách. Stačí sedět v chatce, mít rožnuto a otevřené okno, a pravidelně se během chvilky v okně objevila něčí zvědavá tvář. Pravidelně jsem na podobné návštěvníky vznášel žádost, ať předvedou něco zajímavého, když už se takhle uvedli na scénu, a shlédnul spoustu zajímavých teatrálních kousků. Jeden z nejlepších se nicméně odehrál před chatkou, a šlo o scénku „Milis a jeho ještěři“, kterou bych ocenil Oskarem za spontánnost.

Týden chystání dekorací se nesl v podstatně soukromějším duchu, nicméně o vtipné gagy samozřejmě nebyla nouze, jak už to v téhle společnosti chodí. Kreativního ducha jsem nakonec chytil i já, i když ze začátku jsem fungoval spíš jako námezdná síla, protože inspirace se nějak nedostávalo. Podle ohlasů si troufám říct, že dekorace měly celkem úspěch, a to včetně deseti tabulek s nápisy, které měly navádět přicházející návštěvníky, ale u kterých byly v jistých směrech obavy, aby nebyly moc naivní. Nesnažili jsme se tentokrát dát areálu nějakou jednotnou podobu jako minule, spíše bylo nachystáno několik „lstí“ a jiných exponátů. Prostor mohl mluvit sám za sebe, a docela to fungovalo.

Sobotní noc jsem prospal, ale už od svítání jsem korzoval areálem. Pangea, Marty, Embryo i Rawe hráli ráno i přes den výborně, a tak se opět tancovalo až do odpoledne, než si přijeli pro zvuk. I v neděli se objevilo sluníčko, a celo(tý)denní pohoda získala malou šmouhu až večer, kdy jsme se chystali k odjezdu.

Ohlasy na akci jsou hojné a zatím bez výjimky pozitivní. Zaznamenal jsem zatím tři „konverze“, kdy dotyčný/á byl buďto na psytrancu poprvé, nebo si ho poprvé dal jak se patří, a je nadšený. Dejte vědět jak se vám to líbí nebo co si myslíte :)