Pořádnej androš

Včerejší noc měla zajímavý “undergroundový” feeling. Ocitli jsme se na psytrancové party, o jejímž konání původně byly docela solidní pochybnosti – pořádal ji (relativně) neznámý člověk, propagaci neměla prakticky žádnou kromě nějaké té zmínky na webu, prostor V šáreckém údolí 1a, o kterém nikdo netušil, co se tam skrývá (i když ono si to stačí dát do Googlu), no a k tomu zvučná jména – Iguana z Naked Tourist, a Mubali.

Napřed to vypadalo jako úplné šméčko, pak, když se k tomu Iguana i Mubali osobně vyjádřili na fórech že jako fakt přijedou, tak se to zdálo spíš jako úlet. Nemluvě o tom, že stejný večer měla probíhat malá, leč dlouho inzerovaná akcička ve Styxu. Nakonec všechno proběhlo docela dobře.

Do patřičně vybydlené sokolovny v šáreckém údolí jsme dorazili asi o půlnoci, napočítal jsem všeho všudy 30 lidí včetně těch, co si očividně jen přišli na pivo. Nicméně zvuk v poho, prostor taky (trochu mi připomněl brněnský klub THC, budiž mu země lehká), a aktéři dorazili a zahráli. Počet lidí se velmi zvolna zvyšoval ještě asi do půl třetí, takže nakonec jich tam mohlo být ještě o nějakou tu desítku víc. Někteří si přišli vysloveně na Iguanu, někteří moc netušili, na druhou stranu atmosféra byla příjemná a hlavně bylo na dřevěné podlaze dost místa na tancování, což třeba v Crossu bohužel nehrozí. Takže dík pořadateli, ať už to ze začátku vypadalo jakkoliv pochybně, nakonec to proběhlo k plné spokojenosti zúčastněných :)

Jinak to ale poskytlo docela zajímavý úhel pohledu na to, jak zaběhaná tu je “scéna”. Že jsou určité věci, které se automaticky očekávají (flyer, informace v dostupném formátu na obvyklých místech), a přesto, jak zvláštní, někdo to má hozené jinak :)

Číst dál

Alan Watts a jeho přednášky

Přednášky Alana Wattse, kolující po internetu v mp3 podobě, už nějakou dobu znám, poslouchám a šířím mezi všechny, kdo jsou schopní tomu v angličtině rozumět. Nicméně teď jsem po krátkém hledání našel i spoustu textů, a chtěl bych je tedy doporučit i vám, kdo buďto nemáte mp3 nebo nestíháte mluvenou angličtinu.

A co vlastně jde? O Wattsovi se říká, že do Ameriky přinesl buddhismus – respektive že buddhistické myšlenky upravil pro západní myšlení. Nicméně Watts nepůsobí jako nějaký náboženský učitel nebo kazatel, jeho myšlenky i argumenty jsou velice jednoduché, ale přitom hovoří o zcela zásadních věcech a konceptech. V mluvené podobě je celý efekt umocněný jeho schopností mluvit, nicméně i z textů jde snadno vidět, že tenhle člověk viděl podstatu věcí – a dokázal o nich mluvit způsobem, který se dotkne každého, kdo je ochotný poslouchat.
Kdybych ho znal už před lety, počítám že by patřil k lidem, od kterých jsem se dozvěděl opravdu důležité věci.

http://deoxy.org/watts.htm – spousty materiálů
The Relevance of Oriental Philosophy – přednáška
UPDATE: Alan Watts Podcast – postupně vycházející přednášky

Číst dál

Ukradená hudba

Jak jste si mohli přečíst, vykradli dům, ve kterém bydlím, když tam o Vánocích nikdo nebyl. Díky tomu jsme s Dosťou přišli o všechnu hudbu, na které jsme za poslední léta pracovali (zálohy byly, ukradli je taky).

To znamená, že cokoliv, co jsme měli rozdělané, už nedokončíme. Nevidíme tedy důvod se o to nepodělit alespoň ve stavu, do jakého to dospělo. Trochu jsem to protřídil, vybral ty víceméně dokončené skladby, a zbytek, většinou jen “denní výsledek”, mp3 uložená po delším kusu práce na net, abychom je mohli poslouchat i odjinud, je pod tím.

Jestli chcete reprezentativní vzorek toho, co jsme s Dosťou vytvářeli, poslechněte si ty dokončenější věci, kterým chybí víceméně jen nějaký mastering, případně pár dalších drobností. Ty zbylé jsou často jen pár nápadů navlečených na rytmickou linku.

Zvuk je o dost slabší, než by se nám líbilo, protože jsme to všechno dělali na docela obyčejných bednách.

Úplně dole jsou také moje DJ sety a (opravdu) staré skladby.

Číst dál

Vykradeno

Vrátil jsem se včera večer po příjemném Silvestru na chatě v Jeseníkách, a našel vykradený dům…Zloději se dovnitř dostali oknem v mém bytě, jak zjistil policejní technik, na okno stačilo správným způsobem zatlačit a bylo to, a odnesli si můj počítač, nový LCD displej, pár drobných krámů kolem a několik kejsů s CD a DVD – filmy, hudba, ale hlavně zálohy dat. Vedle toho se tady ve firmě ztratil projektor a notebook, firemní počítače tu zůstaly.

Přišli jsme tak s Dosťou o veškerou rozdělanou hudbu, takových dobrých 15-20 tracků ve větší či menší míře rozpracovanosti. Svoje textové dokumenty do školy a podobně mám naštěstí zálohované online, s hudbou to tak snadné nebylo, a to co jsem měl zazálohované stejně bylo v obalech na CD, které vzali taky. Docela to ukazuje na někoho, kdo u mně někdy byl na návštěvě, takže bych se vlastně ani nedivil, kdyby se tohle k původci dostalo. Takže poslouchej, kamaráde. Počítač si nechej. To je mi jedno. Nechej si i ty krámy kolem, nefunkční minidisk a prastarý notebook. Klidně si nechej i ty DVD, určitě tam najdeš pár filmů, které by ti mohly rozšířit obzory. Stačilo by, kdybys mi vrátil jeden disk – ten s dokumenty, protože na něm jsou stovky hodin práce. Máš štěstí, že nejsem nijak zvlášť pomstychtivej. Na druhou stranu, občas se vyskytnou určité podvědomé proudy, které by se na tebe mohly soustředit, takže když tě teď začne pronásledovat kurevská smůla, vzpomeň si na mně a vra? ten disk. Na druhou stranu, je docela zajímavý pocit začínat nový kalendářní rok doslova s čistým štítem – už dlouho jsem nebyl v pozici, kdy vlastně nemám co ztratit, a je to fajn :)

A taky mi Dosťa za chvíli doveze kouzelného černého kocoura, který se k nám přidal na chatě a tvářil se, že s námi je odjakživa. Ještě bude sranda :)

Číst dál

Alenka v Říčanech

Páteční večer jsem strávil poněkud netradičně v kině v Říčanech, kde Embryo, 000333 a Perplex pořádali vizuálně zaměřený večírek. Jednak se konala premiéra Alenky, což je dílko primárně od MB a 03, a vedle toho na plátně běžely ještě i další kreace. Bylo také možné shlédnout čtyři nová UV plátna ze stejné dílny. Alenka je úctyhodný počin. Jako předfilm běžel Happy end, puštěný ve dvou kopiích vedle sebe – zároveň správně (pozpátku) i pozpátku (tedy vlastně správně). Dobrá zabíračka na bednu, následná návštěva WC byla dobrodružnějšího charakteru (ty dveře jsem už otevřel, nebo je teprve otevřu? nebo to bylo obráceně?). I Krakatit a Perplexovy ruské úlety byly zajímavé, no a plachty samozřejmě kapitola sama pro sebe.

Číst dál

Alastair Reynolds – Century Rain & Redemption Ark

Při předposledním výletu do Paláce knih mi padla do oka sci-fi s hezky lesklým přebalem a nápisem “výherce britské ceny scifi”, a jak je v Paláci knih zvykem, vyšla levněji než kdyby si ji člověk měl koupit přes net. No a při příští návštěvě jsem koupil další, protože Alistair Reynolds je opravdu fajn…

Číst dál

Terry Pratchett – Thud!

Nová kniha Terryho Pratchetta… zatím jen v angličtině, samozřejmě.

Je zajímavé srovnat první knihy ze zeměplošské řady Terryho Pratchetta s několik posledními. Ačkoliv celá série začínala víceméně jako crazy komedie v zajímavě praštěném fantasy světě, s přibývajícími díly se svět Zeměplochy stává prokreslenější a logičtější, a ačkoliv si Pratchett zachovává svůj specifický humor, je přímo cítit že jako autor od prvních dílů docela dozrál, a z knih, které sice obsahovaly zajímavé nápady a humor, se staly knihy, které si jednak zachovaly své klady, a navíc získaly jakousi hloubku.

Thud! je, velmi zjednodušeně řečeno, o politice. Město Ankh-Morpork pod rukama Patricije vzkvétá, a do města přichází stále více trollů, trpaslíků, i dalších bytostí. Konkrétně trollové a trpaslíci se však kvůli pradávné bitvě v Koumském údolí nemají příliš v lásce. Nicméně teď své problémy přinesli do Ankh-Morporku, a to se nelíbí ani veliteli Elániovi, který se mimochodem stal milujícím otcem, ani Patricijovi, který Elánia zaúkoluje vyřešením celé věci. Blíží se totiž výročí oné bitvy, a proslýchá se, že do sídla trpasličích vůdců pronikl troll a jednoho trpaslíka zabil. První část knihy se odehrává v Ankh-Morporku, později pak hrdinové přicestují do samotného Koumského údolí, aby nakonec učinili objev, u jehož následků jsem zvědavý, jak se promítnou do dalších knih.

Kniha má ke konci poněkud netradiční spád, nicméně nepřišlo mi, že by to bylo na škodu, a rozhodně patří k těm lepším Zeměplochám. A ačkoliv mají mnozí lidé Pratchetta zaškatulkovaného do oddychové literatury, myslím, že poslední knihy, včetně této, obsahují dost zajímavých myšlenek na to, aby si z nich člověk mohl vedle zábavy vzít i něco víc.

Číst dál

Pozvánka do divadla – Hamlet – Přání zabít

Musím doporučit jedno divadelní představení, na kterém se podílí jeden můj kamarád: Milí přátelé divadelního masakru, rád bych Vás pozval na další reprízu cenami ověnčené divadelní hry HAMLET – PŘÁNÍ ZABÍT (vítěz Stodůleckého písečku, vítěz Šrámkova Písku, oficiální nominace na celostátní přehlídku Jiráskův Hronov, cena za objev roku na festivalu Next Wave; vše v roce 2005) souboru KABARET CALIGULA. Představení proběhne dne 25.10. od 19:00 v klubu Mlejn (metro B Luka, potom 5min pěšky přes kopeček) a po představení pro Vás máme dárek ve formě koncertu hudební skupiny HI-FI, která bude hrát od 21:15 do 23:00. Vstupné bude: 100,- Kč dospělí, 80,- Kč studenti a 60,- Kč děti do 13 let. Po 20:30 se bude prodávat jednotné vstupné 60,- Kč na koncert skupiny. Link – plakát, Kabaret Caligula, HI-FI

Číst dál

Reinhold Messner – Hory přenášet

Zdravím z kongresového centra, kam jsem se dnes díky Barče dostal na přednášku tohohle horolezce. Jsem zvědav, o čem to vlastně bude :)

Vyklubala se z toho tak trochu motivační přednáška, zakončená na konci (už ne panem Messnerem) veskrze komerčně – jednu chvíli člověk tleská, protože právě domluvil člověk, který ve svých šedesáti vypadá sotva na pětačtyřicet, má toho hromadu za sebou a pomalu svítí, kolik má pořád energie, a pak má najednou tleskat, protože jiný úlisný chlapík (který počítám zastupoval “sponzora” té akce) vylosuje z diváků pár lidí, kteří něco dostanou? Nemohl jsem se přestat smát.

Ale samotná přednáška, nebo jak to nazvat, byla vynikající, dal jsem si to v němčině, kterou jsem kupodivu ještě nezapomněl, a Reinhold Messner umí upoutat, a umí motivovat – ale zároveň to nebyla žádná průhledná komerční nalejvárna, přišlo mi, že i když by jeho věty někdo mohl považovat za klišé, ten chlapík ví, co povídá, protože se sakra přece podívejte na ten život, který už odžil a který za jeho slovy stojí.

Původně jsem tam přišel s tím, že bych mu na konci položil otázku, zeptal bych se ho, k jakým změnám vnímání dochází v podmínkách po tak extrémním výstupu, jaké si dával. Jak se mění jeho náhled na věci. Nemusel jsem, protože to byla část poselství, které se prolínalo celým povídáním. Srandovní je, že když mi Barča psala, že má lístky, nebyl jsem si jistý jestli jít, otevřel jsem I’Ting, a přede mnou se skvěla hláška, že “je přínosem vidět silného muže”, nebo tak něco. Ano, přínosné to bylo. Respect.

Číst dál

Google Earth

Konečně jsem se dostal k tomu, že jsem si tenhle prográmek stáhnul. Nic moc jsem od toho nečekal, a hodně, hodně mně to dostalo.

Pocit, který člověk zakouší, když se dívá na místo, na kterém před necelým rokem stál (34°20’42.52″S, 18°55’39.40″E, útes nad botanickou zahradou v Jižní Africe), se nedá nazvat jinak než božský. Je to jako hodně upgradovaný pohled z letadla. Už se vidím, jak někde jedu autem, kouknu na notebook, a vida, tadyhle to údolí vedle vypadá velice příjemně, uděláme si malou zajížďku… Až se konečně dostanu k tomu zpracovat a zveřejnit své fotky z JAR, přidám asi k většině koordináty…

Update: Zůstal jsem u toho celé odpoledne a večer, a teď jsem u toho zas. Tohleto je způsob, jak dětem ve škole udělat zajímavý zeměpis (ideální by to bylo, jako na jedné experimentální škole, ve formě “dězepisu”, kdy se učí spojený dějepis a zeměpis, což je imho podstatně lepší než to učit zvláš?). Je to způsob, jak se zamilovat do téhle planety (pokud ještě zamilovaní nejste), a trochu se podívat na její fungování. Je krásně vidět, jak se zasouvá indická deska pod asijský kontinent, a tím, jak se země “shrnuje” vznikají Himaláje. Jsou krásně vidět plíce planety, amazonský prales, který vypadá jako pastvina pro beránky, a pokud vás jeho kácení dodneška nechávalo chladnými, stačí se podívat na výsek, který těm plicím člověk způsobil – je to jako rakovina. Jsou vidět sopky v Jižní Americe. Jsou vidět ledovce, tekoucí údolími a rozvalující se na pólech. Fraktálové uspořádání celé planety. A vedle toho všeho lidské výtvory. Dejte si Japonsko. Podívejte se, jak velké je Tokyo a města kolem. Čínu. Kolik smogu je v Šanghaji. Detailní města v západní Evropě… Úžasný počin. Zatím málo rozšířený, ale je to podobně převratná záležitost jako samotný Google vyhledávač. Dává to prostě věcem a informacím jinou perspektivu. Mimochodem, je tam velmi málo informací týkajících se České republiky. Doplnil jsem třeba Macochu a Moravský kras, a několik objektu u slavkovského bojiště Austerlitz. Je to jako s Wikipedií – je potřeba tam věci přidávat, protože nikdo jiný to neudělá.

Číst dál