Už je to nějaký čas, co jsem v hlubinách internetu narazil na poklad nebývalé hodnoty. Pomohl mi se zorientovat v temných časech a ukázal světlo na konci tunelu.
Dal jsem o tom pokladu vědět pár blízkým, u kterých mi přišlo, že by z něj taky mohli chtít čerpat. Potvrdilo se mi, že skutečně tu hodnotu má, a tak se o něj dnes podělím s vámi všemi.
Jako člověk, který tráví značné množství času před počítačovou obrazovkou (nebo dvěma), mám už docela dlouho povědomí o dvou skupinách lidí, podporujících dva programy na editování textu – vi/vim a Emacs. Vím tedy, že vztah mezi těmito dvěma skupinami je podobně žhavý jako mezi fandy Windows a Linuxu – zastánci z obou stran považují svoji volbu za tu lepší. Vím, že oba programy by měly mít oproti běžné práci s textem (šipky, ctrl, shift, home/end atd.) značně širší možnosti, navíc mají každý své vlastní spektrum možností a rozšíření, ale také vím, že prý nejsou zrovna jednoduché na naučení.
Na druhou stranu, obvyklé klávesy a zkratky pro práci s textem jsou velmi omezené – dostat kurzor na správné místo často zahrnuje buďto opakované mačkání šipek, nebo se člověk musí chopit myši. Pro normálního uživatele to není až tak velký problém, pro člověka, který pracuje s kódem, to je ale zpomalující a časem otravné. Přece musí existovat lepší způsob. A ano, jak vim tak Emacs nabízí zvýšení produktivity – jak ostatně potvrdí každý, kdo se naučil s nimi pracovat.
Jen taková drobnost pro ty, kdo si rádi uletí na krásách téhle virtuální planety. Ctrl-G se v Google Earth přepnete do něčeho, co se v českém překladu nazývá “řízení letu”, ale čemu říkám letadlový režim. Jde o alternativní způsob navigace, kdy se po mapě nepohybujete přetahováním, ale létáním. A ačkoliv to zprvu nepůsobí moc intuitivně, není to zase tak složité. Zpátky do normálního režimu se dostanete pomocí Ctrl-T.
Každý si v tomto režimu všimne, že když bude hýbat myší a držet přitom levé tlačítko, bude se kamera naklánět a otáčet, jako v letadle.
Ale až při podržení pravého tlačítka myši a pozvolném pohybu myší dopředu se “letadlo” rozletí vpřed, a to, jak moc se myš dostane vpřed či vzad od své počáteční pozice, určuje změnu v rychlosti vašeho pohybu.
Ve zkratce, levým tlačítkem se otáčíte, pravým ovládáte směr (vpřed/vzad) a rychlost pohybu.
Další post v angličtině – bilinguální blog je občas celkem otrava :)
Tentokrát jde o pár odkazů na zajímavé knihy, které ale spousta z vás beztak znáte…I’ve been reading quite a lot throughout the summer, and thought I could recommend books that might be worth your time. I’ve been discovering America however, as they are mostly classic ones. Nevertheless, if you haven’t read these, I suggest you do some catching-up too. And, by the way, if you’re not into science fiction, these might be just the right books, as it is good science fiction.
I’ve got hold of a few Ursula Le Guin books. I remember trying to read one when I was about twelve, and it didn’t seem to be my cup of tea then. Not this time however – she’s got me so good that I’m preparing to read everything she’s written. I read The Lathe of Heaven
The Word for World is Forest
The last book worth recommending so far is called The Dispossessed
The second author is John Wyndham I loved his Day of the Triffids
Last author I’ve been catching up with is Neal Stephenson. I’ve read The Baroque Cycle Series
And then I’ve read Clive Barker‘s Imajica
Poslední (a imho nejlepší) show Cirque du Soleil, Cirkusu Slunce se sídlem v kanadském Montrealu, bylo Varekai. Pokud jste neviděli, rychle to napravte, ale Varekai si nechte až jako poslední po ostatních představeních, ušetříte si tím možná decentní zklamání.
Během přípravy Varekai natáčeli seriál, tak trochu “reality show”, kde dokumentaristicky sledovali osudy některých protagonistů a zachytili i postupný vznik celého představení. Nabízí to hodně zajímavý úhel pohledu na celé dílo, normálně se to na podívání jeví jako dechberoucí podívaná, skoro až zázrak, že se něco tak nádherného a působivého dá uskutečnit, a ti lidi tam jsou nějak až nadpřirozeně nadaní… V tom seriálu je vidět, co za tím stojí, jak namáhavá a vyčerpávající věc to byla, a jakým vyvrcholením, po těžce nezdařené generálce a flikování neujasněných míst v celém díle na poslední chvíli, je pak zdařilá premiéra. Skoro z toho jdou slzy do očí, diváci se mohli uděkovat. No, to jen tak mimochodem, ten seriál se jmenuje Fire Within a dá se, stejně jako záznamy některých představení, bez problémů najít.
No ale teď mají novou show… ukázku z nějaké ranější fáze jednoho výstupu si můžete dát na http://youtube.com/watch?v=zN2tHm3UH0M, a teď to vypadá že mají ještě i dva koncerty… info o jednom je na http://www.cirquedusoleil.com/CirqueDuSoleil/en/showstickets/love/intro/intro.htm a videa z druhého na http://www.cirquedusoleil.com/CirqueDuSoleil/en/showstickets/delirium/intro/intro_default.htm
Dobrá partička. Guy Laliberté je majitel a hlavní šéf, v těch dokumentech je hodně zajímavý. Poprvé se na vznikající představení přijde podívat cca. po třech měsících vyčerpávající každodenní práce všech zúčastněných, a pak jen zpětně vzkáže, které vystupující rovnou vyhodí a kteří musí svou show jen úplně přepracovat…
UPDATE: Pěkných pár dalších videí najdete na stránce http://onemansblog.com/2007/10/14/13-amazing-cirque-du-soleil-performances/
je celkem zajímavá služba, která pomocí pluginu v přehrávači sleduje jakou hudbu si pouštíte a statistiky nahrává na server. Jde tedy sledovat, jakou hudbu si přehrávají vaši známí, najít věci podobné něčemu, co se vám líbí, komentovat, tagovat, a tak dále, klasické Web 2.0 záležitosti. Vím o last.fm už dlouho, ale plugin do Winampu jsem zprovoznil teprve před pár dny, když jsem vyřešil, proč mi kdysi nejel (chtělo to nepoužívat Winampí mp3pro kodek na přehrávání klasických mp3). No a protože vím, že máte zajímavý hudební vkus, dejte vědět (třeba v komentářích), pokud už last.fm používáte (a já si vás nepřidal do přátel :) Moje last.fm statistiky (zatím nepříliš reprezentativní).
Jinak jsem si po kdovíjak dlouhé době všiml, že mi tu v Exploreru neběží půlka věcí, některé jsem napravil, nicméně vložené playlisty z YouTube pořád dělají (text mizí pod sloupcem vpravo). Je to jednoduché – používejte Firefox :) Plus jsem přidal RSS syndikaci pro odkazy a všechno ženu přes FeedBurner.
Nedávno se ke mně dostal výtisk Z pekla (From Hell), jehož autorem je Alan Moore. Je to (samozřejmě) úplně o něčem jiném než filmové zpracování, které má s komiksem vzdáleně společné tak možná téma a některé postavy. A komiks je, řekl bych, podstatně hlubší. No a samozřejmě mi to nedalo a našel jsem si další věci od Moora, rozečetl komiks Promethea (recenze)a nestíhám se divit – pan Moore vypadá na gentlemana, který ví svoje. Doporučuji – tohle je např. titulní stránka jednoho ze závěrečných dílů cesty po kabalistickém stromu života a tarotu. Těším se na další Moorovy věci, které už tu mám nachystané. Mimochodem se teď do kin chystá V jako Vendetta, což je původně taktéž komiks od tohohle chlapíka, napsaný bratry Wachowskými (Matrix), ale zrežírovaný někým jiným, jak jsem si teď všiml. No, dal jsem si to a jsem z toho docela rozpačitý – na jednu stranu to obsahuje hodnotné myšlenky, na stranu druhou, a toho si asi všimnu ještě víc až si dám původní komiks, to trpí “vypouštěcími” neduhy filmových verzí, a výhrad by se našlo víc – jakože fajn, ale mohlo to být o třídu lepší. A teď zpátky k Promethee.
Přednášky Alana Wattse, kolující po internetu v mp3 podobě, už nějakou dobu znám, poslouchám a šířím mezi všechny, kdo jsou schopní tomu v angličtině rozumět. Nicméně teď jsem po krátkém hledání našel i spoustu textů, a chtěl bych je tedy doporučit i vám, kdo buďto nemáte mp3 nebo nestíháte mluvenou angličtinu.
A co vlastně jde? O Wattsovi se říká, že do Ameriky přinesl buddhismus – respektive že buddhistické myšlenky upravil pro západní myšlení. Nicméně Watts nepůsobí jako nějaký náboženský učitel nebo kazatel, jeho myšlenky i argumenty jsou velice jednoduché, ale přitom hovoří o zcela zásadních věcech a konceptech. V mluvené podobě je celý efekt umocněný jeho schopností mluvit, nicméně i z textů jde snadno vidět, že tenhle člověk viděl podstatu věcí – a dokázal o nich mluvit způsobem, který se dotkne každého, kdo je ochotný poslouchat.
Kdybych ho znal už před lety, počítám že by patřil k lidem, od kterých jsem se dozvěděl opravdu důležité věci.
http://deoxy.org/watts.htm – spousty materiálů
The Relevance of Oriental Philosophy – přednáška
UPDATE: Alan Watts Podcast – postupně vycházející přednášky
Konečně jsem se dostal k tomu, že jsem si tenhle prográmek stáhnul. Nic moc jsem od toho nečekal, a hodně, hodně mně to dostalo.
Pocit, který člověk zakouší, když se dívá na místo, na kterém před necelým rokem stál (34°20’42.52″S, 18°55’39.40″E, útes nad botanickou zahradou v Jižní Africe), se nedá nazvat jinak než božský. Je to jako hodně upgradovaný pohled z letadla. Už se vidím, jak někde jedu autem, kouknu na notebook, a vida, tadyhle to údolí vedle vypadá velice příjemně, uděláme si malou zajížďku… Až se konečně dostanu k tomu zpracovat a zveřejnit své fotky z JAR, přidám asi k většině koordináty…
Update: Zůstal jsem u toho celé odpoledne a večer, a teď jsem u toho zas. Tohleto je způsob, jak dětem ve škole udělat zajímavý zeměpis (ideální by to bylo, jako na jedné experimentální škole, ve formě “dězepisu”, kdy se učí spojený dějepis a zeměpis, což je imho podstatně lepší než to učit zvláš?). Je to způsob, jak se zamilovat do téhle planety (pokud ještě zamilovaní nejste), a trochu se podívat na její fungování. Je krásně vidět, jak se zasouvá indická deska pod asijský kontinent, a tím, jak se země “shrnuje” vznikají Himaláje. Jsou krásně vidět plíce planety, amazonský prales, který vypadá jako pastvina pro beránky, a pokud vás jeho kácení dodneška nechávalo chladnými, stačí se podívat na výsek, který těm plicím člověk způsobil – je to jako rakovina. Jsou vidět sopky v Jižní Americe. Jsou vidět ledovce, tekoucí údolími a rozvalující se na pólech. Fraktálové uspořádání celé planety. A vedle toho všeho lidské výtvory. Dejte si Japonsko. Podívejte se, jak velké je Tokyo a města kolem. Čínu. Kolik smogu je v Šanghaji. Detailní města v západní Evropě… Úžasný počin. Zatím málo rozšířený, ale je to podobně převratná záležitost jako samotný Google vyhledávač. Dává to prostě věcem a informacím jinou perspektivu. Mimochodem, je tam velmi málo informací týkajících se České republiky. Doplnil jsem třeba Macochu a Moravský kras, a několik objektu u slavkovského bojiště Austerlitz. Je to jako s Wikipedií – je potřeba tam věci přidávat, protože nikdo jiný to neudělá.
