Nadmíru osvěžující víkend na statku Skřidla. V indiánské sauně jsem tentokrát pro technické nedostatky vydržel jen do začátku třetího kola, ale množství sněhu, který se vlivem celkového tání rychle měnil ve vodu, a následné bahnité okolnosti z celé záležitosti dělají nezapomenutelnou zkušenost. Jinak ale indiánskou saunu na Skřidlech musím doporučit, stejně jako šamanské bubnování, které následuje noc poté.
Co je indiánská sauna, nebo aspoň jak vypadá její verze ze Skřidel? Z klacků a větví (pokaždé se používají nové a ty použité se spálí) se postaví nízká chýše, s vyrytou dírou v zemi uprotřed. Ta se zakryje – třeba igelitem, starými koberci atd. Připraví se oheň, opravdu velký oheň s hodně výhřevným dřevem, a v něm jsou naskládané kameny. Oheň se zapálí, tím se rozehřejou kameny, lidé se vyslečou, chvíli postávají kolem ohně a pak si vlezou do chýše. Jeden člověk se neúčastní a zůstává venku, aby se staral o oheň a podávání kamenů. Jakmile jsou všichni uvnitř, přinesou se do jámy uprostřed první kameny, a pak se vchod uzavře. Když pak teplota začne klesat zpět do přijatelných mezí, přijde další kolo kamenů. No a to je takhle navenek vlastně všechno – to zajímavé nemá moc smysl popisovat, stačí jen říct, že proti “normální”, “civilizované” sauně je to trochu jiný zážitek, a řekl bych, že podstatně silnější. Rozhodně to stojí za to.
Na místě jsme byli s bandou, a velice jsme oceňovali mimo jiné změnu perspektivy, kterou člověku dává účast na “psychedelické” akci poněkud jiného rázu, než věčné party. Ono už jen setkání s jinými skupinami lidí s již existující strukturou vztahů bývá docela zábavná věc, natož se s nimi se všemi hned prvního večera vysléct do naha, jít si na nějako dobu postepovat do deset centimetrů hluboké kaluže ledové vody kolem ohně, a pak se usadit na malé prkýnko do bahna vedle jámy s do ruda rozpálenými kameny, bručet si mantry a halekat a děkovat… no prostě to je romantika, co vám budu povídat. S těmi dvěma koly jsem to letos moc nevychytal, na druhou stranu jsem alespoň ještě mohl pomoci dopravit dovnitř poslední várku kamenů.
No ale říkali jsme si, že by bylo zábavné tyhle lidi, typem “mošničkáře”, přivést na dobrý psytrance, třeba nadcházející Biolest, protože to je více než odpovídající alternativa pro podobné akce, kde jde o dobrý taneční rituál – jen je potřeba si umět vybrat tu správnou.
Při bubnování jsem si hraní na svůj buben užil jako už dlouho ne, a z následovné, již domácí tvůrčí session s Dosťou se vzpamatovávám doteď.