Hra „Informační artefakt“ – Bios 2007

Letošní Bios party nebyla (z hlediska našeho spolku Výtvarný Kroužek Čtvereček) až tak nabitá činností, alespoň oproti minulým ročníkům, a vymýšlení a vyrábění dekorací jsme pojali v méně hektickém duchu. Pustil jsem se tedy do realizace něčeho trochu jiného.

Přišlo mi trochu líto, že ačkoliv se celá věc se odehrává v prostorách dětského tábora a v nádherném lese, málokdo se zajde vůbec podívat do okolí, a rozhodl jsem se připravit svého druhu táborovou hru – takovou pokladovku, která by lidi pod záminkou příběhu vytáhla do okolí, a přiměla je trochu se dívat kolem sebe a párkrát zapřemýšlet. Vedle toho jsem doufal, že příběh by svým psy-fi (psychedelic fiction :) mohl přispět k vhodnému naladění na nadcházející noc.

Na cestu nakonec vyrazila jen malá část lidí, vím zhruba o 6 skupinkách, možná šli i další, o kterých nevím. To jsem ale vcelku očekával, protože už jen dozvědět se, že se něco takového koná, chtělo trochu si všímat věcí v táboře. Reakce každopádně byly vesměs pozitivní, přestože si některé týmy stěžovaly, že jsou po cestě utahaní a že to nebylo úplně triviální, což byl ovšem záměr. Musím říct, že se mi tu „obtížnost“ (která v praxi spočívala ve sledování značek, vytvořených z krepového papíru) celkem podařilo trefit – nebylo to úplně jednoduché, ale ani složité, a prý se dalo jít intuitivně a fungovalo to :)

Příběh, který cestu provázel, se skládal ze dvou částí. Jednu tvořily vzkazy od někoho, kdo jako by na cestu vyrazil před samotnými účastníky, o celé věci už něco ví, a nechává jim vzkazy a komentáře. Druhou částí pak byly informace, prosakující z „informačního artefaktu“, které vyprávějí vlastní příběh.

První komentář byl k dispozici v táboře, a byl u něj klíč k šifře, která byla umístěná na kameni ve stráni nad táborem, a skrývala první část příběhu.

Následují zprávy v pořadí, ve kterém byste je cestou potkali. Mimochodem, kdybyste někdo měli fotky z cesty, dejte vědět.


Informace v táboře (komentář)

Jak jste si mohli všimnout, během minulé noci došlo k otevření kanálu mezi několika rovinami reality.
Vedle toho, že tato konfigurace usnadňuje průniky do jiných úrovní vnímání, došlo ještě k jinému neobvyklému jevu.

Na stráni nad údolím se objevil zářící úlomek se zvláštní zprávou. Zdá se, že jde o projev, pro který se používá označení informační artefakt, a přes veškerou výjimečnost obdobné manifestace abstraktního objektu ve fyzické realitě se pravděpodobně jedná jen o podružnou reflexi něčeho mnohem většího a intenzivnějšího.

Bohužel, ačkoliv fragmentu na stráni nad táborem nějaké informace obsahuje, nejsou mi v době, kdy toto píšu, přístupné. Je možné, že během dne se nám podaří zprávu rozkódovat. V údolí na druhou stranu příjezdové cesty se během noci taktéž objevila záře, a tam by tedy zřejmě měly vést vaše další kroky poté, co rozluštíte první zprávu, pokud se o informačních artefaktech (objektech) chcete dozvědět víc.

Půjdu před vámi a budu u případných nálezů zanechávat komentáře. Jev je velice silný a zřejmě potrvá ještě více než den, takže byste měli mít dost času vydat se na cestu.
Během cesty jednoduše jděte po směru projevů artefaktu.

První šifra (příběh)

Po mnoho generací jsme šťastně žili. Byli jsme tak nadšení možnostmi, které nový kousek světa skýtal, i tím, že jsme si mohli užívat jeden druhého, že jsme začali zapomínat na své předchozí putování. Ačkoliv jsme stále objevovali nové hloubky našeho světa a možnosti v něm skryté, docházelo v našich životech k pozvolným změnám. Zvolna jsme začali vyměňovat svobodu za pohodlí.

V honbě za zabezpečením (jako by smrt představovala něco nepřirozeného!) jsme začali zapomínat na základní pravdy. Jsme jako kapky, které vyskočily nad hladinu, aby si mohly užívat tu úžasnou řeku jménem život. Všichni spadneme zpátky a splyneme s řekou, ale sami rozhodujeme, jestli se předtím s radostí rozletíme do světa, a budeme fungovat způsobem, jaký je na naší unikátní cestě přirozeným, nebo jestli si necháme omezit obzory a necháme se vést někým jiným.

Velice dlouho trvalo, než jsme si všimli, že se děje něco zvláštního.

První stanoviště (komentář)

Gratuluji k vyluštění informací na prvním objektu. Je dobře, že jste přijali tuto výzvu. Jak už ale sami vidíte, dozvěděli jsme se zatím jen málo. Zkusím vám tedy přispět alespoň vědomostmi, které už o informačních objektech a věcech s nimi spojených mám.

Až dosud se mělo za to, že informační objekty vůbec nemají „fyzickou“ existenci. Přítomnost fragmentů v okolí ukazuje, že to nemusí být pravda, ale znamená to také zřejmě, že artefakt, jehož odlesky se tu objevily, musí velice silné pole, aby se mohl podobným způsobem manifestovat.

Informační objekty slouží jako zdroj informací. Jde se na ně napojit, a ve formě příběhů vnímat v nich uložené informace. Existují dokonce objekty, které mají vlastní vědomí. Podle síly se dá soudit, že tento je jedním z nich.

Abyste rozuměli, každá vědomá bytost má svoji „přípojku“, přes kterou je připojená do vědomého informačního pole, kterým existence v základu je. Naše mozky se pak starají o interpretaci těchto abstraktních, multidimenzionálních polí a seskupují je pro nás v to, co pak vnímáme.

Druhé stanoviště (příběh)

Navenek bylo všechno v nejlepším pořádku. Forma, kterou jsme vybudovali, aby nám pomáhala, udržovala náš svět v chodu.

Nespočet generací jsme sledovali, jak se naše civilizace dostává na scestí, a postup se nedařilo zastavit.

Něco se vplížilo do struktur naší kultury a našeho uvažování, a začalo je měnit zevnitř nás samých. Napřed jsme mysleli, že jde o náhodu a že takoví prostě jsme, ale rychle se ukázalo, že už nejsme lidmi z legend. Nějak jsme se stali obyčejní.

Celá věc ale došla do bodu, kdy většina byla pohlcena a zmámena natolik, že možnost vymanit se pro ně jednoduše přestala být dostupná.

Trvalo dlouho, než jsme dokázali přesně formulovat, jaký vlastně máme problém, co jej způsobuje, a co se s ním dá dělat.

Třetí stanoviště (komentář)

Už jste si doufám všimli, že fyzické manifestace sebou nesou vyzařování i na jiných rovinách. Vedle projevů zachycených ve viditelném spektru bylo v okolí obou předchozích fragmentů citelně intenzivnější pole vědomí, jímž je objekt silně nasycen. Všimněte si, že v okolí úlomků se vaše vnímání projasní a zintenzivní. Vše jako by bylo více přítomné, ale zároveň je to podobný pocit, jako ve snu. Může se stát, že si budete jasněji uvědomovat, kdo jste a v jak zvláštní situaci se právě nacházíte. Můžete si také všimnout své vlastní pozornosti, jak skáče z objektu na objekt.

To vše jsou jevy, který přichází se zintenzivněním pole vědomí, ale spektrum účinku je mnohem širší.
Některé mohou být nepříjemné, zvýšená těkavost, tendence zabývat se přemýšlením, neklid. Nejjistějším opatřením je brát tyto projevy v potaz, ale nezabývat se jimi – pokud jim člověk nevěnuje pozornost, samy se rozplynou.

Čas strávený ve zvýšeném poli vědomí se navíc později vrací v podobě intenzivnější pozornosti, takže toto zintenzívněné prožívání se s dalším časem stráveným kolem artefaktů může zesilovat, a jeho účinky s vámi ještě nějakou dobu setrvají. Naštěstí nejde o nic škodlivého, naopak jde o stav, za který jsou lidé ochotní draze platit.

Třetí stanoviště (příběh)

Ukázalo se, že výběžek reality, ve kterém jsme se usadili, byl svým způsobem kontaminován. Bylo těžké zjistit jak – protože ona kontaminace zasahuje právě mysl a způsob, jakým reflektujeme, co se děje v realitě.

Jak se dá bojovat s vlivem, který se zmocnil jazyka, myšlení a kultury, a kvůli kterému po celé generace vznikají struktury, které výsledný efekt ještě prohlubují?

Zcela to vtáhlo naši pozornost. Stali jsme se krátkozrakými – tak zabraní ve svých osobních věcech, že jsme přestali být schopní reflektovat, co se opravdu děje.

Každá reakce, založená na snaze zabránit tomuto procesu kontaminace, navíc potvrzuje, že tam jev stále je, každé opatření způsobuje pravý opak toho, čeho mělo dosáhnout. Zmatek a spleť velice rychle narostou, a náhle už téměř nikdo nepamatuje, že by žádná spleť být nemusela.

Že by mohlo

být

všechno

jasné

Čtvrté stanoviště (komentář)

Ve stručnosti vám vysvětlím, jak se dostat k samotnému informačnímu objektu. Jde o věc na povrchu složitou a přesto vlastně triviální. Stačí udělat jediné – přestat se spoléhat na to, co už známe, a přesměrovat co největší množství pozornosti k tomu, co doopravdy existuje, tady a teď.
Ptáte se, co tedy doopravdy existuje?

Dá se slovy zachytit, co je skutečnost? Slova jsou jen symboly, a mapa nikdy není terén sám. Chceme se dostat až k základům reality. Je třeba dojít až do svého středu, a tam setrvat.

Na cestě do středu neexistují překážky, jen příležitosti. S každým okamžikem můžete být pozornější, nebo si z vsugerované pohodlnosti zvolit ústupek a poddat se zaběhaným zvykům. Ale každý okamžik, který vnímáte nově vám přinese osvěžení a novou energii, zatímco setrvávání v kolejích toho, co považujete sami za sebe sebou přináší těžkost a línou únavu.

Ať svou roli spatříte jakkoliv, vězte, že nejste vaše role. Přese všechny reálná omezení stále máte nekonečné možnosti, a život, který už se nikdy nebude opakovat. Každým okamžikem si vybíráte, jak se budete stavět k tomu, co probíhá kolem vás a tedy i ve vás. Můžete se zabývat svou představou o tom, jak se věci mají, nebo naplno vnímat přítomný okamžik včetně toho, co si o něm myslíte, ale nedělat z toho absolutní závěry.

Dalším krokem poté, co načerpáte dost novosti a přivedete zpět do přítomnosti dostatek vlastní pozornosti, je utišení.

Přestaňte řešit, co si o vás asi myslí ostatní lidé – tím se totiž soustředíte zase jen na představy. Hrajte svou roli jak nejlépe dokážete, když se změní podmínky, klidně svou roli přehodnoťte, a o víc se nemusíte starat.

Nechejte vyprchat všechno napětí. Vzpomeňte si, že není čeho se obávat – stejně všechno skončí, a vy s tím nic nezmůžete. Není lepší se s tím smířit a naopak z toho čerpat odvahu? Co se může stát, zabije vás to? To je toho…

Přestaňte se hnát za představami, které si sami vytváříte, a zastavte se, protože pokud jsou opravdu něčím, co vás čeká, tak k nim dojdete i bez toho, abyste se jich drželi, a dopřejte si nadhled. Je to jako návrat domů. Návrat do středu. Cesta ven z bludného kruhu vede dovnitř. Had se žene za vlastním ocasem..

Zastavte se, zastavte svou snahu neustále všechno analyzovat, a poté, co se vaše mysl zastaví, bude všechno dávat smysl samo o sobě.

A budete svobodní. Vaše vnímání a pozornost nebudou omezeny slovy, strukturami a koncepty, které vytvořili jiní často jen proto, aby vás dostali do svého vlivu, a uzříte svět, jaký opravdu je – neustále se měnící a vymykající se statickému popisu.

Bude vám jasné, jak vás honba za naplněním každého hnutí onoho vykonstruovaného „já“, které s tím, co jste opravdu vy, nemá nic společného, vzdaluje od reality, od toho, co opravdu je. Uvidíte ten proces, při kterém se ztratíte v zamyšlení, a přitom se vám realita začne vymykat.

Přitom je to tak prosté. Stačí splynout. Přestat neustále hodnotit a posuzovat, neustále o krok pozadu za realitou, a místo toho splynout. Přestat následovat představy, a spatřit skutečnost.

Všimněte si, že ve vašem středu se otevírají nekonečné možnosti. Jste život sám. Vy sami jste bod, na kterém je všechno vyváženo. Jsi hlavní. Jsi to ty, kdo musí začít. Ale každý to tak má, protože vědomí je jen jedno, i když prochází vším bytím. Všichni jsou jako ty, protože všichni pocházíme z jádra a sebou si neseme vědomí.

Když změníš to, jak se projevuješ, jak vnímáš a reaguješ, změní se spolu s tvým pohledem i pohled všech ostatních.

A z tohoto stavu je informační objekt přístupný.

Nemusíte se to snažit vyvolat, přemýšlet o tom nebo se o něco snažit. Stačí se zastavit, a zůstat v tichu. Podstata se sama vyjeví, a na ní spočívá vrstva informačního objektu.

Páté stanoviště (komentář)

Podle satelitních snímků je toto poslední velký artefakt v okolí. K završení cesty tedy zbývá již jen spojit se s hlavním informačním objektem, což je něco, co musíte udělat každý sám za sebe.
Odlesky informačního objektu vám zvýšily intenzitu vědomí a pomohly dát dohromady svou pozornost, a informace z artefaktu mohou pomoci s navigací poté, co splynete s realitou.

Můžete se teď vydat na cestu zpět do údolí, nebo se podívat za posledním malým úlomkem. Pro zvýšení efektu je možné dát si poslední část cesty každý sám.

Páté stanoviště (příběh)

Zůstala nás jen hrstka, nás, kteří jsme si zachovali přehled o tom, co znali a uměli naši předkové. Byla to těžká doba. Pokusy ukázat ostatním, v jaké situaci se nacházejí, se setkaly s posměchem, strachem i nepřátelstvím. Nezbylo, než pracovat potajmu a nenápadně. Nešlo se na nic spolehnout, nevěděli jsme, na co všechno má kontaminace vliv. Zkoušeli jsme ovlivňovat vývoj naší civilizace, ale všechna opatření se obracela v pravý opak toho, jak byla myšlena. Zkoušeli jsme vyměnit vůdce, a zkoušeli jsme i revoluce. Zkoušeli jsme všechno.

Nakonec jsme se rozhodli udělat tu jedinou věc, kterou jsme si až doposavad nechtěli připustit. Uvědomili jsme si, že situaci změnit nemůžeme, a že naopak tím, že nám tak záleží na těch, kteří si vlivem kontaminace zvolili zajetí, se sami stáváme kontaminovanými. A tak jsme se o ně přestali starat. Mnozí z nás dál mezi nimi žijí, učí, pomáhají zlepšovat podmínky, a kontaminaci se jim daří držet na nízké úrovni, ale mnozí jsme se opět stali kočovníky.

Víme již, díky zkušenosti s vlivem kontaminace, která celý jev zesílila, že usadit se a snažit se zabezpečit svá dočasná vtělení znamená začít stagnovat, a stagnace je příliš vysoká cena za trochu pohodlí a zdánlivého bezpečí. Zkoumat nové možnosti sebe samých a nekonečné podoby vesmíru je to, co nás naplňuje.

Toto je jen upomenutí, úvod. Přístup k dalším informacím už je ale na vás samých.

    No Twitter Messages.