Páteční večer jsem strávil poněkud netradičně v kině v Říčanech, kde Embryo, 000333 a Perplex pořádali vizuálně zaměřený večírek. Jednak se konala premiéra Alenky, což je dílko primárně od MB a 03, a vedle toho na plátně běžely ještě i další kreace. Bylo také možné shlédnout čtyři nová UV plátna ze stejné dílny. Alenka je úctyhodný počin. Jako předfilm běžel Happy end, puštěný ve dvou kopiích vedle sebe – zároveň správně (pozpátku) i pozpátku (tedy vlastně správně). Dobrá zabíračka na bednu, následná návštěva WC byla dobrodružnějšího charakteru (ty dveře jsem už otevřel, nebo je teprve otevřu? nebo to bylo obráceně?). I Krakatit a Perplexovy ruské úlety byly zajímavé, no a plachty samozřejmě kapitola sama pro sebe.
Rok: 2005
Alastair Reynolds – Century Rain & Redemption Ark
Při předposledním výletu do Paláce knih mi padla do oka sci-fi s hezky lesklým přebalem a nápisem “výherce britské ceny scifi”, a jak je v Paláci knih zvykem, vyšla levněji než kdyby si ji člověk měl koupit přes net. No a při příští návštěvě jsem koupil další, protože Alistair Reynolds je opravdu fajn…
Terry Pratchett – Thud!
Nová kniha Terryho Pratchetta… zatím jen v angličtině, samozřejmě.
Je zajímavé srovnat první knihy ze zeměplošské řady Terryho Pratchetta s několik posledními. Ačkoliv celá série začínala víceméně jako crazy komedie v zajímavě praštěném fantasy světě, s přibývajícími díly se svět Zeměplochy stává prokreslenější a logičtější, a ačkoliv si Pratchett zachovává svůj specifický humor, je přímo cítit že jako autor od prvních dílů docela dozrál, a z knih, které sice obsahovaly zajímavé nápady a humor, se staly knihy, které si jednak zachovaly své klady, a navíc získaly jakousi hloubku.
Thud! je, velmi zjednodušeně řečeno, o politice. Město Ankh-Morpork pod rukama Patricije vzkvétá, a do města přichází stále více trollů, trpaslíků, i dalších bytostí. Konkrétně trollové a trpaslíci se však kvůli pradávné bitvě v Koumském údolí nemají příliš v lásce. Nicméně teď své problémy přinesli do Ankh-Morporku, a to se nelíbí ani veliteli Elániovi, který se mimochodem stal milujícím otcem, ani Patricijovi, který Elánia zaúkoluje vyřešením celé věci. Blíží se totiž výročí oné bitvy, a proslýchá se, že do sídla trpasličích vůdců pronikl troll a jednoho trpaslíka zabil. První část knihy se odehrává v Ankh-Morporku, později pak hrdinové přicestují do samotného Koumského údolí, aby nakonec učinili objev, u jehož následků jsem zvědavý, jak se promítnou do dalších knih.
Kniha má ke konci poněkud netradiční spád, nicméně nepřišlo mi, že by to bylo na škodu, a rozhodně patří k těm lepším Zeměplochám. A ačkoliv mají mnozí lidé Pratchetta zaškatulkovaného do oddychové literatury, myslím, že poslední knihy, včetně této, obsahují dost zajímavých myšlenek na to, aby si z nich člověk mohl vedle zábavy vzít i něco víc.
Pozvánka do divadla – Hamlet – Přání zabít
Musím doporučit jedno divadelní představení, na kterém se podílí jeden můj kamarád: Milí přátelé divadelního masakru, rád bych Vás pozval na další reprízu cenami ověnčené divadelní hry HAMLET – PŘÁNÍ ZABÍT (vítěz Stodůleckého písečku, vítěz Šrámkova Písku, oficiální nominace na celostátní přehlídku Jiráskův Hronov, cena za objev roku na festivalu Next Wave; vše v roce 2005) souboru KABARET CALIGULA. Představení proběhne dne 25.10. od 19:00 v klubu Mlejn (metro B Luka, potom 5min pěšky přes kopeček) a po představení pro Vás máme dárek ve formě koncertu hudební skupiny HI-FI, která bude hrát od 21:15 do 23:00. Vstupné bude: 100,- Kč dospělí, 80,- Kč studenti a 60,- Kč děti do 13 let. Po 20:30 se bude prodávat jednotné vstupné 60,- Kč na koncert skupiny. Link – plakát, Kabaret Caligula, HI-FI
Reinhold Messner – Hory přenášet
Zdravím z kongresového centra, kam jsem se dnes díky Barče dostal na přednášku tohohle horolezce. Jsem zvědav, o čem to vlastně bude :)
Vyklubala se z toho tak trochu motivační přednáška, zakončená na konci (už ne panem Messnerem) veskrze komerčně – jednu chvíli člověk tleská, protože právě domluvil člověk, který ve svých šedesáti vypadá sotva na pětačtyřicet, má toho hromadu za sebou a pomalu svítí, kolik má pořád energie, a pak má najednou tleskat, protože jiný úlisný chlapík (který počítám zastupoval “sponzora” té akce) vylosuje z diváků pár lidí, kteří něco dostanou? Nemohl jsem se přestat smát.
Ale samotná přednáška, nebo jak to nazvat, byla vynikající, dal jsem si to v němčině, kterou jsem kupodivu ještě nezapomněl, a Reinhold Messner umí upoutat, a umí motivovat – ale zároveň to nebyla žádná průhledná komerční nalejvárna, přišlo mi, že i když by jeho věty někdo mohl považovat za klišé, ten chlapík ví, co povídá, protože se sakra přece podívejte na ten život, který už odžil a který za jeho slovy stojí.
Původně jsem tam přišel s tím, že bych mu na konci položil otázku, zeptal bych se ho, k jakým změnám vnímání dochází v podmínkách po tak extrémním výstupu, jaké si dával. Jak se mění jeho náhled na věci. Nemusel jsem, protože to byla část poselství, které se prolínalo celým povídáním. Srandovní je, že když mi Barča psala, že má lístky, nebyl jsem si jistý jestli jít, otevřel jsem I’Ting, a přede mnou se skvěla hláška, že “je přínosem vidět silného muže”, nebo tak něco. Ano, přínosné to bylo. Respect.
Google Earth
Konečně jsem se dostal k tomu, že jsem si tenhle prográmek stáhnul. Nic moc jsem od toho nečekal, a hodně, hodně mně to dostalo.
Pocit, který člověk zakouší, když se dívá na místo, na kterém před necelým rokem stál (34°20’42.52″S, 18°55’39.40″E, útes nad botanickou zahradou v Jižní Africe), se nedá nazvat jinak než božský. Je to jako hodně upgradovaný pohled z letadla. Už se vidím, jak někde jedu autem, kouknu na notebook, a vida, tadyhle to údolí vedle vypadá velice příjemně, uděláme si malou zajížďku… Až se konečně dostanu k tomu zpracovat a zveřejnit své fotky z JAR, přidám asi k většině koordináty…
Update: Zůstal jsem u toho celé odpoledne a večer, a teď jsem u toho zas. Tohleto je způsob, jak dětem ve škole udělat zajímavý zeměpis (ideální by to bylo, jako na jedné experimentální škole, ve formě “dězepisu”, kdy se učí spojený dějepis a zeměpis, což je imho podstatně lepší než to učit zvláš?). Je to způsob, jak se zamilovat do téhle planety (pokud ještě zamilovaní nejste), a trochu se podívat na její fungování. Je krásně vidět, jak se zasouvá indická deska pod asijský kontinent, a tím, jak se země “shrnuje” vznikají Himaláje. Jsou krásně vidět plíce planety, amazonský prales, který vypadá jako pastvina pro beránky, a pokud vás jeho kácení dodneška nechávalo chladnými, stačí se podívat na výsek, který těm plicím člověk způsobil – je to jako rakovina. Jsou vidět sopky v Jižní Americe. Jsou vidět ledovce, tekoucí údolími a rozvalující se na pólech. Fraktálové uspořádání celé planety. A vedle toho všeho lidské výtvory. Dejte si Japonsko. Podívejte se, jak velké je Tokyo a města kolem. Čínu. Kolik smogu je v Šanghaji. Detailní města v západní Evropě… Úžasný počin. Zatím málo rozšířený, ale je to podobně převratná záležitost jako samotný Google vyhledávač. Dává to prostě věcem a informacím jinou perspektivu. Mimochodem, je tam velmi málo informací týkajících se České republiky. Doplnil jsem třeba Macochu a Moravský kras, a několik objektu u slavkovského bojiště Austerlitz. Je to jako s Wikipedií – je potřeba tam věci přidávat, protože nikdo jiný to neudělá.
DIY Karneval 3.5
Karneval byl velmi povedená taškařice s výbornou atmosférou. Fotky jsou tady, pro report si klikněte :)Přijel jsem metrem na Vltavskou s tím, že vyjedu tramvají na Hradčanskou a dám si procházku na Strahov. Z metra se mnou jelo pár mladých kluků, podle klubových odznaků na fotbal. Vyšli jsme ven, a já se vydal pěšky na Strossmayerák. Vzápětí jsem ale raději zastavil a uklidil se stranou, protože z pod mostu od Strossmayeráku s hurónským řevem vyběhl dav cca. 200 holohlavých ostravských “fanoušků”, a když doběhli k zastávkám, nadrsno se na těch pár kluků vrhli. Od Strossmayeráku se vzápětí po kolejích řítilo jedno policejní auto za druhým, na Vltavské brzdili smykem a zřejmě se jali situaci pacifikovat. Tou dobou už jsem ale byl skoro na Strossmayeráku a zvažoval, jestli je opravdu rozumné jezdit přes Letnou. Nakonec se to ukázalo bez problémů, jen jsem cestou opět shlédl přehlídku těžkooděnců naší policie. Procházka na Strahov byla příjemná, počasí vyšlo krásné, a jelikož jsem dorazil až chvíli po páte, dal se v dobu, kdy jsem přišel, karneval právě do pohybu.
Masky byly často velmi povedené, jak ostatně můžete vidět z fotek. Hodně vtipné byly sáňky, tažené za autem. Tření bylo natolik silné, že kov na spodních hranách pálil a šlo cítit spálené dřevo. Průvod byl dlouhý dobrý kilometr, možná víc, a prošel z parkoviště za Strahovským stadionem na Pohořelec, dolů podél tramvaje, kolem Úřadu vlády, přes most, podél Vltavy, na Revoluční, Náměstí republiky, Florenc, a pak kousek po magistrále až na Štvanici. Policie cestou odkláněla nebo řídila dopravu, tramvaje celkem v klidu projížděly, a u Vltavy se průvod mísil s auty. Někteří řidiči to brali v pohodě, usmívali se, pokyvovali hlavou do rytmu a bavili se s lidmi, jiní se tvářili jako morousové, ačkoliv jejich děti na zadních sedadlech zářily nadšením. Turisté v projíždějících autobusech i v ulicích měli atrakci, jakou asi opravdu nečekali, a většinu to celkem bavilo, někteří se k průvodu dokonce přidali. Stejně tak stáli lidé před obchody a restauracemi, a nemálo z nich se hýbalo do rytmu. Taky jsme potkali svatbu, takže se někteří vyfotili s nevěstou.
Ze stavby na Náměstí republiky se na průvod dívali dělníci, a jeden z účastníků na ně volal: “Pojďte! Přidejte se! Viděli jste Discopříběh? Tam to taky bylo!” :) Na Štvanici se potom ještě hrálo, nicméně jsem se tam dlouho nezdržel, takže nevím jak dlouho nebo jak to tam nakonec dopadlo. Když jsem odcházel, projel nad námi vlak, a do tmy z něj zazněl výkřik “Baník pičo!”
Kdo zaváhal a nezúčastnil se, přišel o skvělou atmosféru. Kdo hudruje, že průvod jen dělal kravál, měl místo hudrování přijít a zapojit se – samozřejmě, že když se zvuk z mnoha systémů slije, je to kravál, na druhou stranu z aut zdaleka nehrálo jen techno, a starší lidé (a nebál bych se říct i důchodci), které bylo v průvodu taky vidět, a kteří si pravděpodobně přišli udělat vlastní názor, stejně jako přišli na demonstrace, rychle zjistili, že ve srovnání s fotbalovými hooligans jsou technaři bandička, která se opravdu chce jen chvíli bavit.
Stejně jako demonstrace byl i průvod důkazem, že tvrzení, že technaři jsou násilníci, kteří střety s policií vyvolali záměrně, je úplně zcestné, protože jinak by k nějakým došlo. A co se policie týká, plnila z mého pohledu svou roli dobře. Dík pořadatelům a/nebo zúčastněným (koneckonců to celkem splývá), dík těm, co to přijali s rozumem, a pokud někoho karneval obtěžoval, no, co se dá dělat, konec konců je to vaše volba, nechat se obtěžovat, zatímco byste se mohli nechat bavit. Ještě další fotky.
Report – festival Točník
Točník. Kdo byl, nelituje. Samozřejmě vedle toho, že šlo o PPP (pořádná psytrancová party), alespoň v neděli ráno, to byl super víkend na krásném místě. Jak už to u PPP bývá, vyšlo všechno včetně počasí. Nikdo se nezabil, i když šancí bylo mnoho, na místo jela sanitka nakonec třikrát (třetí výjezd si zavolal nějaký člověk, kterému připadalo, že se zbláznil – než sanitka přijela, už byl celkem v klidu, ale nakonec si ho stejně odvezli – prý proti jeho vůli :) No a vypadá to, že za rok to můžeme zopakovat. Jako obvykle jsem ještě včera měl hlavu plnou věcí, o kterých se musím zmínit, a mít nabitý mobil, tak by to možná i šlo, ale teď nějak nemám co dodat – kdo tam byl, viděl, a tomu kdo nebyl by to akorát bylo líto :)
Fotky:
http://www.mimo.cz/nulatrojka/TOCNIK/2/index.php
http://4b.nasiti.cz/2005.08.27.-Tocnik_Festival/
http://www.milis.info/050827_tocnik/
ukradená plachta – http://4b.nasiti.cz/2005.08.27.-Tocnik_Festival/
Zaplať Bůh za reality show – článek v Reflexu.
Oko a Czechtek
Oko2 proběhlo přes nepřízeň počasí velmi příjemně, byla sranda a dobře jsem si zahrál, a už se těším na Točník přespříští víkend.
Pár článků k situaci kolem Czechteku:
CzechTek 2005: Kdo už nechce slyšet opakovanou lež
Uniformovaná zvůle je následkem infiltrace deprivantů mezi policisty
Proč mi pan premiér Paroubek připadá nebezpečný
a hlavně CzechTek 2005: výpar odpadu
Velmi zajímavé články najdete také v Respektu a obecně na (pane Čulíku, díky vám za ně) Britských listech.
Texty k Czechteku
Koupil jsem si kvůli páteční příloze Lidovky, a nestojí to za to. Z článků uvnitř je jeden zbytečný blábol, Politické techno, aut. sociolog Daniel Kunštát, který celou situaci zbytečně převádí na politický boj, druhý, Technomasakr až válka, prý “analýza” od Ondřeje Austa, nechutně vychvaluje vlastní noviny, i když opravdu není o co stát, a třetí je naopak velmi dobrý a imho důležitý – CzechTek jako válka světů od Petry Hůlové, spisovatelky, a v podstatě vyvrací Politické techno.
Jinak smekám před panem Konstantinem Pleskym. Na středeční demonstraci se tentokrát pochodovalo, podpořit přišel M. Kocáb. Bylo vidět zkušenosti, pobavila mně např. samozřejmost, s jakou dělal automaticky přestávky na potlesk a další ohlasy z davu, stejně jako moudré používání rezolutních prohlášení typu “tohle jim neprojde” oproti pochybnosti navozujícím formulacím jako “tohle by jim nemělo projít”. A jestli vám připadá, že už ve vás vychládá ohromení nad tou nehorázností a odhodlání využít šanci a něco s tím dělat, tak si dejte Rádio 1 a rozhovor s “moudrým panem premiérem”. Nezapomeňte to pustit i lidem okolo. Pokud se někdo i přes všechen ten slizký hnus nebude chytat, je to ztracený případ.
Od “technařů” už to bylo ohodnoceno jako trochu naivní ale pozoruhodný příspěvek.