Existuje jedna otázka, kterou si skoro nikdo nepokládá, přestože odpovídá na ni každý den, mnohokrát: kdo vlastně rozhoduje, co se mi dneska objeví před očima?
Většina z nás odpověď zná, jen si ji nerada přizná. Rozhoduje o tom algoritmus, který vás sice lidsky nezná, ani nemá za cíl řešit vaše dobro, zato přesně dokáže tipnout, co vás přiměje intenzivněji reagovat a udržet se u obrazovky o pár minut déle. Nebo přeplněná emailová schránka, do které vám padá dvacet newsletterů, k jejichž odběru jste se kdysi z nějakého důvodu upsali a teď je hromadně mažete a zaháníte u toho pocit viny.
Chci vám tu povědět o nudné, staré (tedy pardon, časem prověřené) ‘technologii’ (ve skutečnosti protokol), která tohle všechno řeší, a kterou spokojeně používám od té doby, co existuje: o RSS.
Vaše pozornost je úrodná půda — a někdo na ní hospodaří
A ten někdo nesází to, co byste si vybrali, ale to, co nejlíp roste pro něj.
Sociální sítě nejsou neutrální okno do světa. Jsou to pečlivě laděné stroje na zachycení pozornosti, jejichž jediným skutečným úkolem je, abyste scrollovali dál. Nezajímá je, jestli odcházíte chytřejší, klidnější nebo spokojenější — zajímá je, jestli odcházíte později. To, co vidíte, není uspořádáno podle vašich zájmů, ale podle toho, co spolehlivě spouští emoce: rozhořčení, závist, strach, že vám něco uniká. Krmí vás obsahem, který si nevybíráte, od lidí, které jste si nevybrali, v pořadí, které jste si nevybrali.
A pak je tu druhý extrém — newslettery. Vypadají jako protilék: konečně někdo píše rovnou vám, žádný algoritmus mezi tím. Jenže email je nástroj na komunikaci, ne na čtení, a tak se vám každý odebíraný autor stane položkou v té samé schránce, kam vám chodí faktury, pracovní úkoly a upomínky od pojišťovny. Pár jich přibude, a najednou je z vaší schránky kanál plný věcí, které jste si chtěli přečíst “až bude čas”, proložený vším, co opravdu musíte vyřešit. Čtení a povinnosti v jednom kýblu. To není informační dieta, to je informační přejídání s pocitem, že nikdy nestíháte.
Společné mají obojí jedno: agendu, která není vaše. U sítí je to inženýrsky optimalizované zaujetí, u newsletterů je to alespoň marketingová pobídka “neopomeňte si zítra koupit”. V obou případech se nový obsah valí směrem k vám, ať chcete nebo ne, a vy jen reagujete.
RSS: čtečka, kterou řídíte vy
RSS je oproti tomu skoro dojemně prostá myšlenka. Skoro každá stránka, která pravidelně něco vydává — blog, zpravodajský web, YouTube kanál, podcast, subreddit — má někde takzvaný feed: strojově čitelný seznam toho, co nového vyšlo. RSS čtečka je program, kterému řeknete “tyhle feedy mě zajímají”, a on si je sám pravidelně obchází a všechno nové vám skládá na jednu hromádku.
Zní to nezáživně, dokud si neuvědomíte, co všechno tím zmizí:
- Žádný algoritmus. Vidíte všechno, co vyšlo, v pořadí, jak to vyšlo. Nic se před vámi neschovává, nic se nenadnáší. Vy jste kurátor.
- Žádné reklamy a žádný “doporučený obsah”. Jen to, co jste si sami přidali.
- Žádné FOMO. Nepřečtené si počká. Není to proud, který vás unáší — je to police, na kterou si chodíte, kdy chcete. Když týden nekoukáte, nic se neztratí, jen vás to počká.
- Vy vlastníte seznam zdrojů. Ne platforma. Ten seznam se dá vyexportovat (formát se jmenuje OPML) a přenést do jiné čtečky během minuty. Žádný “lock-in”.
Je to vlastně ten starý, dobrý internet, kde jste si sami vybírali, koho chcete číst, a nikdo vám mezi to necpal, co byste měli. Akorát s pohodlnějšími nástroji, než jsme měli kdysi.
Čím začít: dvě patra podle chuti
Patro první — prostě to chci používat
Pokud nechcete nic spravovat a jen chcete číst, sáhněte po hostované službě. Někdo ji provozuje za vás, vy se přihlásíte a jedete:
- Feedly — nejznámější, příjemný na začátek, má i mobilní appku. Free verze stačí, placená přidává hledání a kategorie.
- Inoreader — můj tip pro někoho, kdo to chce brát vážně: skvělé filtrování, pravidla, hledání napříč feedy. Trochu “power user” nástroj, ale výborný.
- NewsBlur — open source, hezky řeší tréninkové filtry (uč ho, co tě baví a co ne), a běží i jako služba, kterou nemusíte hostovat sami.
K tomu se hodí pěkná čtečka jako aplikace — Reeder nebo NetNewsWire (to druhé je zdarma a open source) na Apple zařízeních patří k tomu nejhezčímu, co existuje. A pokud chcete sloučit čtení článků, “přečíst si později” a zvýrazňování na jednom místě, podívejte se na Readwise Reader — to je trochu jiná kategorie, ale RSS umí taky.
Patro druhé — chci to mít u sebe (selfhosting)
A teď to patro, kde jsem doma já. Pokud máte (nebo budujete) homelab, RSS je jedna z nejvděčnějších věcí, co si můžete hostovat sami — je nenáročné, stabilní a okamžitě užitečné. Dva favorité:
- FreshRSS — lehké PHP, běží i na Raspberry Pi, krásné webové rozhraní, podporuje rozšíření a umí se tvářit jako server pro mobilní čtečky (takže si v Reederu otevřete svůj server). Klasika, kterou doporučuju jako první.
- Miniflux — minimalistické, napsané v Go, jeden binárkový soubor a databáze, prakticky bezúdržbové. Pro někoho, kdo má rád, když věci dělají jednu věc a dělají ji dobře.
Proč to selfhoster miluje? Protože pak je seznam vašich zdrojů a historie čtení vaše — leží na vašem disku, nikam neodtéká, nikdo z toho netěží profil a nemůže vám to zítra zdražit, omezit nebo vypnout. docker compose up -d a za pět minut máte vlastní čtečku, která bude fungovat i tehdy, až dotyčný startup zkrachuje nebo ho koupí někdo, kdo z něj udělá další předplatné.
Praktické triky, aby vám do RSS spadlo úplně všechno
Nejčastější námitka zní: “ale tohle přece dneska už nikdo nemá.” Omyl — má to skoro každý, jen to bývá schované.
- Většina webů má feed, i když to neinzeruje. Zkuste přidat
/feed,/rssnebo/atom.xmlza adresu webu. Hodně CMS (třeba WordPress) feed generuje automaticky, jen na něj nedávají odkaz. Lepší čtečky (a rozšíření do prohlížeče) ho navíc umí na stránce samy najít — vložíte adresu webu a ony si feed dohledají. - YouTube kanály mají RSS. Každý kanál má svůj feed — sledujte tvůrce bez toho, abyste vůbec museli na YouTube a nechali se vtáhnout do doporučených videí.
- Reddit umí RSS. Skoro k čemukoli na Redditu přidáte
.rss(subreddit, vaše vlastní feed, dokonce i vyhledávání) a máte to v čtečce, bez nekonečného scrollování. - Podcasty jsou RSS. Každý podcast je technicky RSS feed se zvukovými přílohami — proto je můžete poslouchat v jakékoli aplikaci. Není to náhoda, je to ta samá technologie.
- I newslettery se dají zkrotit. Pokud nějaký autor publikuje jen emailem, existuje služba Kill the Newsletter!, která vám vygeneruje jednorázovou emailovou adresu a každý příchozí email z ní udělá položku v RSS feedu. Přihlásíte tou adresou odběr — a newsletter vám místo do schránky padá do čtečky, mezi ostatní čtení, kam patří. Schránku máte zase na komunikaci.
- Když web feed opravdu nemá, existují generátory (RSS-Bridge, různé “follow” služby), které feed vyrobí i ze stránky, která žádný nenabízí. Selfhostovat se dá i tohle.
Není to o odříkání, je to o tom, kdo drží kormidlo
Nechci tu kázat digitální askezi. Nejde o to přestat číst, přestat sledovat svět nebo se zavřít do jeskyně. Jde o jediný, ale zásadní posun: z proudu, který vás unáší, do police, na kterou si sami skládáte to, co vás zajímá.
Sociální sítě nemusíte rušit (já je taky nezrušil). Ale ve chvíli, kdy si to nejlepší od svých oblíbených zdrojů přečtete jinde, v klidu, bez algoritmu a bez reklam, ztratí ten nekonečný scroll spoustu ze své přitažlivosti. Zjistíte, že většinu toho, kvůli čemu jste tam chodili, máte teď na jednom klidném místě — a to ostatní jste stejně nepotřebovali.
A o to celé jde. Ne o to nechat se míň krmit, ale o to začít zase sám vybírat, čím se sytíte. Vaše pozornost je nejcennější věc, jakou máte. Škoda ji nechat ležet ladem, aby na ní hospodařil někdo, jehož jediná zákonná povinnost je vydělávat na vašem rozptýlení.
Posbírejte si svoje zdroje. Postavte si vlastní polici. A když mě budete chtít sledovat, kerray.cz má RSS feed taky 🤠 — žádný newsletter, žádné “přihlaste se k odběru”. Občas se podívejte. Nebo ne. Teď už to máte ve svých rukách.