Už je to nějaký čas, co jsem v hlubinách internetu narazil na poklad nebývalé hodnoty. Pomohl mi se zorientovat v temných časech a ukázal světlo na konci tunelu.
Dal jsem o tom pokladu vědět pár blízkým, u kterých mi přišlo, že by z něj taky mohli chtít čerpat. Potvrdilo se mi, že skutečně tu hodnotu má, a tak se o něj dnes podělím s vámi všemi.
Už dlouhé roky řeším problém. Nemám boty. Tedy, mám boty, ale ne takové, aby se v nich dalo vydržet. Nejsem nijak náročný, nemám žádnou závažnou vadu chodidla, chci prostě boty, které jsou pohodlné, a ve kterých mě po půl dni nebudou bolet nohy. Jo, a ještě by do nich nemuselo téct, pokud to nejsou sandály.
Možná jsem si během minulých let měl prostě zkoušet všemožné levné stánkařské zboží, ale místo toho jsem vždycky pořídil trochu dražší boty s tím, že snad budou dobré, a chvíli trvalo, než jsem se ze své naivity vyléčil. Boty sice nebyly špatné, ale prostě to nebylo ono.
Až teď. Už nějakou dobu vím, že chůze s dopadáním na paty je nepřirozená, na druhou stranu ona přirozená chůze se v botách provádí jen těžko, nemluvě o tom, že se na ni dnešní běžný člověk musí trochu přeučit, protože to zprvu vůbec nepůsobí přirozeně nebo pohodlně, naopak je to namáhavé a bolí z toho nohy.
No a sešla se synchronicita se synchronicitou, jeden článek stíhal druhý, a najednou jsem během měsíce znal ne jednu, ale rovnou dvě alternativy k běžným botám – nakonec jsem se rozhodl zkusit obě. Obě firmy slibují boty s tenounkou podrážku, bez věcí jako změkčené paty, zvednuté klenby a podobně, a s tím možnost dosáhnout přirozenější chůze.
Objednal jsem jedny Vibram FiveFingers, a jedny Vivo Barefoot.
Vivo Barefoot Aqua vypadají narozdíl od Vibramů celkem normálně. Podrážka je opravdu tenká, sice necítíte každé zrníčko písku, ale spáry mezi dlaždicemi bez problémů. Bota neposkytuje žádné vyboulené opěry pro chodidlo, je to zespod prostě placka. No a říkám si – konečně. Konečně boty, ve kterých nemám pocit, že mi v nějakém směru svírají nohu – jsou krásně široké. Zároveň do nich neteče (do pěti nebo šesti párů bot za poslední léta mi teklo nebo prosakovalo třeba při chůzi orosenou trávou, ať už šlo o tenisky, skejťácké boty nebo mokasíny) – neustále jsem čekal, kdy se vlhkost prodere dovnitř, a ono nic. Přitom nemám pocit, že by nebyly vzdušné. Z internetového obchodu dorazily bez problémů během týdne.
Update 04/2010: Od Terra Plana jsem od doby napsání článku vyzkoušel ještě další boty, a žádné z nich nebyly ani zdaleka tak pohodlné jako Aqua. Objednal jsem tedy nedávno druhý pár Aqua, a v drobných detailech se liší od původních bot – například mají cedulku Made in China, a na několika místech dřou. Bylo to nepříjemné, a pár týdnů trvalo, než se patřičně rozšláply – teď už ale plní funkci stejně dobře jako první pár.
Vibram FiveFingers upoutávají pozornost. Vypadají totiž jako rukavice na nohu, s pěti oddělenými prsty. Mnoha lidem asociovaly nějaké potapěčské boty. Opět je to v podstatě tenká gumová placka, která se nesnaží tvarovat vám nohu, ale přirovnání k rukavici sedí nejvíc. A je to zprvu docela nezvyk – tam, kde je člověk zvyklý cítit jakousi jednolitou ploutev, se najednou vynořují kaskády neznámých pocitů…
Koupil jsem základní model, který je podobně jako ostatní doporučován prakticky k jakémukoliv použití, a měl bych k němu výhrady – například mi odírá achilovku, takže když je chci mít na noze, musím si na ni dát napřed náplast. Zrovna tak kdybych si je chtěl trochu utáhnout, bude to na některých místech tlačit. Ale přesto jsem je teď nosil přes den celý MöBio víkend, a nemůžu si je vynachválit. Což znamená, že si asi koupím verzi s páskou přes nárt, nebo možná tu ještě uzavřenější, tam aspoň nebudou moci zapadnout kamínky.
Takže boty od obou firem můžu, se zmíněnými výhradami, doporučit. Je ale potřeba podotknout, že když je začnete nosit, budete mít docela rychle unavená chodidla, pokud nechodíte často bosí, a stejně tak paty, protože běžný dusající model chůze tady není tlumený žádnou podrážkou. Je potřeba s tím počítat, a zvykat si postupně – zvlášť u Vibram FiveFingers, poprvé jsem v nich šel nějakých 20 minut a měl jsem jich dost, ale po pár hodinách chůze během následujících dvou týdnů už v nich teď můžu být celý den, a ze zvláštního se stalo docela příjemné, takže plánuju nákup dalšího páru. Což mi připomíná, oba typy bot se pohybovaly něco přes 2500,- Kč.
Je to čtvrt roku, co jsem strávil týden na kurzu makrobiotického vaření v Dobrušce. Byl to natolik proměňující zážitek, že to, že se o něj pokusím podělit, mi bylo od začátku jasné. Je to ale zároveň natolik závažné a složité téma, že mi až doposud unikalo, co a jak napsat – konec konců, sotva jsem škrábnul povrch tam, kde by šlo studiu věnovat mnoho životů. Nebudu se tedy detailně rozepisovat o tom, co makrobiotika doporučuje a proč. Místo toho prostě po (na svou délku až příliš povrchním) úvodu popíšu svoje krátké zkušenosti s makrobiotikou – jak jsem se s ní seznámil a jak se mi s ní žije. Mým cílem v následujícím povídání bude podnítit vás ke změně – nebo alespoň upozornit, jaké možnosti existují, kdybyste změnu někdy potřebovali.
UPDATE: Po roce jsem v textu upravil několik stylistických drobností a na konec připsal současný pohled.
