Jaromír ‘Kerray’ Matýšek
osob(n)ě
Snažím se z možností dostupných na počátku 21. století vydestilovat co nejpřínosnější optiku pro mysl, způsoby, jak se dívat na svět a jak vysvětlovat události v něm v jednotném rámci, ve kterém všechno dohromady zapadá a dává smysl se vším, k čemu jsme jako civilizace došli, a přitom ten rámec šlo předávat i dítěti.
Co že to vlastně děláš?
Uplynulou dekádu si s manželkou Jitkou užíváme tři děti a na zkrácený úvazek zaměstnán jako programátor živím rodinu.
Tyto stránky začaly vznikat ještě za časů, kdy lidé běžně nevěřili, že Internet bude na furt, v době, kdy jsem hodně četl, žil si přitom jako zlatá mládež, a občas něco vytvořil nebo se na něčem podílel, a od té doby za mnou více či méně často přibývá různý „obsah”:
Archetypal.cz
cesky.reddit.com
Hudba
Co si o sobě myslíš?
Myslím, že jsem nechutně privilegovaný i na bílého středoevropana a jde to na mě vidět.
Nicméně už se za to dnes nestydím a svou hodnotu zakládám na tom, že plody své privilegovanosti používám ve prospěch Života a Pravdy a tedy nás všech.
Proč bys měl někoho zajímat zrovna ty, další namyšlenej lepšočlověk?
Nepřipadám si sice ani nadřazený, ani zajímavý, nepěkně dlouho jsem si myslel, že všichni lidé jsou jako já, ale postupem času jsem byl nucen uznat, že mě vychovali skoro jako bych byl šlechtic, takže mám dojem, že nejsem jen tak někdo, mám narcistní sklony, mám sklony poučovat a tvářit se namyšleně, a asi někdy působím jako arogantní mimoň. Sorry, je to tak, a ano, dokonce si zakládám na tom, že to tak je – můžete to tu vidět všude kolem.
Namyšlenej lepšočlověk mě vystihuje poměrně přesně, a ještě k tomu si za touhle image hrdě stojím. Nestydím se ani za svůj mírný narcismus ¯_(ツ)_/¯
Rozhodně se tím nechci nikoho dotknout, jestli někoho štvu, nikdy nebylo jednodušší někoho ignorovat, ale na druhou stranu, když někoho popouzí, že se sebedůležitě prezentuju, nebo nedejbože přitom mám i občas v něčem přínos nebo pravdu, považuju takové vysírání za pozitivní a nehodlám se za to stydět :)
Jak by ses popsal
Jsem puntičkář a hnidopich a těžko hledávám důvod své pozornosti dopřávat něco, co nepředstavuje špičku v dané obasti.
Mám vysoká očekávání od ostatních – ale stejná kritéria se snažím používat i na sebe.
Jsem generalista – narozdíl od specialistů mě tak moc nezajímají hlubiny témat do detailu, ale spíš mě zajímá, k jakým závěrům v různých oblastech docházíme, co nám to říká o nás a o světě, jak spolu různé věci souvisejí, jak pasují dohromady… a hlavně: co to pro znamená – pro každého z nás osobně.
Jinými slovy, snažím se udržovat si přehled o všem, na což odborníci většinou nemívají kapacitu. S rodinou se třemi dětmi a zaměstnáním programátora už zdaleka nemám tolik času a kapacity jako v mládí, ale o to výstižnější, ale zároveň jednodušší a působivější obraz světa mě to nutí konstruovat.
Projevuje se to mimo jiné mojí chutí dozvídat se věci prostřednictvím knih, desítek dlouhodobě vybíraných internetových zdrojů a moudrých lidí – a chutí sdílet hodnoty a informace, které čtu v mapě světa, kterou mi můj mozek utváří z toho, co se takto dozvídám.
Taky se to spolu s mým předmětem obživy projevuje v přehledu o informačních technologiích a nejen snahou o jejich využití, ale také snahou pomoci a usnadnit využití IT druhým, kteří tomu tolik pozornosti věnovat nemohou.
Z jakého prostředí vycházíš?
Narodil jsem se do 80. let 20. století do rodiny lékařky a programátora, následně podnikatele v IT a politika za ODS.
Nějak se díky tomu stalo, že jsem od 4 let četl – pohádky, encyklopedie, posléze všechno, co mi padlo do ruky a upoutalo.
Doma jsme díky tátovu zaměstnání měli počítač, u kterého jsem už plně odmalička trávil spoustu času a učil se u her a zkoušení anglicky.
Před půlkou 90. let s nástupem puberty přišlo i připojení k Internetu.
Internetu (a počítačům vůbec) se lidé tehdy ještě smáli, pokud vůbec věděli, o co jde, ale nám už tehdy bylo jasné, že Internet nezmizí, že se naopak spolu s počítači rozjede ve velkém. Dnešek s neustále připojenou obrazovkou v kapse každého člověka je v podstatě splněným snem té doby.
Raný Internet mě pak de facto začal učit a vychovávat, MaMedia, Mageo, Cyberspace.cz, díky počítačovým hrám jsem se ryche učil anglicky a posléze programovat a obecně počítače používat jako nástroje, což mě dnes živí a umožňuje mi to dělat a tvořit různé zajímavé věci.
Vedle toho jsem ale měl i obrovské štěstí na učitele a profesory a postupně se dobral jak bakalářského titulu na anglicky mluvící škole, tak i použitelného vzdělání v humanitním ohledu.
Začal jsem svůj život vychován jako křesťan a ‘technooptimista’, postupem času jsem se víc a víc zajímal o racionalitu i o ‘duchovno’, a postupně se dopracoval k pohledu ‘technorealisty’.
Jsem kyborg, závislý na inzulínu z chytré krabičky, takže to, že vůbec žiju, je důkazem účinnosti vědecké metody – a jsem (i) tak zcela závislý na pokračování moderní civilizace a jejích méně zbytečných výdobytků.
S přibývajícími životními zkušenostmi jsem se posunul od výchovou pravičáka do srdcem ‘přírodňáka’ a ‘hippíka’, a když se mě někdo snaží urazit online, sahá k pojmům jako “neomarxista’, ‘alternativec’, ‘sluníčkář’, ‘havloid’, ‘lepšočlověk’, ‘ajťák’ a tak dále – což beru jako potvrzení, že ten život a pohled na svět nemám poskládané úplně špatně.