• Kerray – Synaecstatic (ambientní set)

    Nemám moc co dodávat – tichá, klidná hudba bez rytmů, použitelná třeba pro relaxaci, meditaci, na usínání nebo prostě jako pozadí. Když byste měli chuť na víc podobné hudby, můžete si koupit některé ze zdrojových alb, nebo, pokud nemáte, si stáhnout starší set vitaminek (případně nějakou další hudbu, ale to už není ambient). Stáhnout nebo rovnou přehrát:

    kerray – synaecstatic (MP3, 121 MB, 75m02s, alternativní odkaz)

    Obrázek na obalu pochází od fdecomite z flickru, playlist následuje.

    Expanding…

    Read More →  

  • WebExpo – Potenciál online virtuálních světů (MMORPG)

    WebExpo byla povedená událost – organizačně bez problémů, spousta lidí, a zajímavých přednášek bylo taky dost.

    V neděli jsem taky přispěl svou troškou, s povídáním na téma, které vidíte v nadpisu. Sice mi přišlo, že to je duchem dost někde jinde, než zbytek konference, ale prezentování je potřeba trénovat, tak proč ne.

    Dost jsem se toho děsil, musím přiznat, že prezentovat sám na jednolité téma 40 minut se mi ještě nepoštěstilo, ale pak jsem to stejně přetáhl asi na hodinu, a čtvrtinu jsem musel vynechat, protože holt nemám odhad. Nakonec to snad nebyla úplná katastrofa, i když perfektní výkon bych si taky ještě představoval jinak :)

    Po přednášce jeden z posluchačů přišel, a ptal se, jestli jsem studoval psychologii. Trochu překvapeně jsem odpověděl, že ne, že se jenom zajímam o široké spektrum věcí. Se zvláštním, řekl bych vážně až očarovaným výrazem mi pak řekl, že to úplně změnilo jeho náhled na počítačové hry, a že jako fakt dobrý. A jelikož to bylo to, co jsem doufal v posluchačích vyvolat, tak se snad aspoň trochu podařilo.

    Časem možná bude video, prozatím jenom zpracovaná osnova s odkazy, které jsem zmiňoval. Ještě možná přibude pár odkazů.

    Read More →  

  • Kerray – Uroboros – Psychedelic Trance Set

    Uroboros byla docela dobrá party, taková životaschopná – dvakrát byla ještě před začátkem zaříznuta, a dvakrát se zvrávorala. Možná se ta akce měla jmenovat spíš Fénix. Každopádně jsem si docela dobře zahrál, od záře na východě až do prvních slunečních paprsků, a snad poprvé se mi stalo, že jsem mohl odehrát prakticky celý set tak, jak jsem si ho naplánoval. Jindy totiž většinou velice rychle musím od plánů odbočit, protože by prostě neseděly do atmosféry. Tentokrát ne, a protože jsem měl chuť po čase zase něco namíchat, použil jsem základy toho, co jsem hrál na Uroborosu, pro vytvoření následujícího mixu: Kerray – Uroboros set (182MB, 100 min., local mirror [Play] [Play]) Cover pochází od Donalda E. Davise, playlist je na klik.

    Read More →  

  • Odjezd!

    Opět po dvou letech se v Portugalsku koná Boom festival, a opět se tam chystám. Vyrážíme pozítří v neděli autem, na cestě budeme cca tři týdny. Na jednu stranu se opravdu hodně těším, na druhou stranu jsem fakt zvědavý, jak se organizátoři poperou s klesající úrovní „psy“ subkultury. K předloňské novince, world music stage, by letos měla přibýt novinka další, breaky, dub a podobně.

    Původně jsem chtěl na Boom přivézt něco z vlastní zahrádky, propracovanější obdobu „táborové pokladovky“, která byla na posledních dvou -bio- festivalech, ale nakonec na to nedojde – psaní scénáře se ukázalo být podstatně náročnější, než jsem odhadoval, zvlášt v kombinaci s plným programátorským úvazkem, který zabírá ohromné množství času mozkové kapacity. Každopádně jde o něco, co bude možné opakovaně připravit na různých akcích, takže to v klidu dopíšu, nachystám, provedu beta test třeba na nějaké menší party, a kdo ví, třeba to za dva roky na Boomu opravdu bude.

    Mimochodem, četli jste můj report z posledního Boom Festivalu v r. 2006?

    Read More →  

  • Informační artefakt 2

    Stejně jako loni jsem na festivalu MöBio připravil „hru“ – výlet do lesa po značkách („artefaktech“) z duhového krepového papíru. Letos byla celá záležitost podstatně kratší a na konci navíc nečekaně utnutá, protože prostě bylo málo času.

    Navíc sotva jsme jeden večer začali chystat finální stanoviště, od kterého jsme pak zpětně chtěli vyrábět trasu, vynořil se z lesa myslivec, a začal se nás velmi ostře dotazovat, co tam děláme, a když jsme mu to vysvětlili, začal nám hrozit problémy s tím, že festival je v Tišině, oni to tam nemají rádi, a ať se ani neopovažujeme tahat lidi jinde.

    Začali jsme se s ním dál bavit, náhled zvenku je vždycky zajímavý, a zkoušeli jsme mu vysvětlit, že přece o nic nejde, že lidé prostě půjdou po cestě, která na louce stejně je, nikde není žádný zakázaný vstup, tak kde je problém. Nakonec z něj vylezlo, že na prvním ročníku v Tišině byl i přímo na akci (od ostatních jsme se pak dozvěděli, že jestli to byl on, tak se i patřičně vylil), a že se mu to vlastně líbilo, ale že o dalších ročnících pak slyšel (jen slyšel), že tam byl bordel, a že přece v televizi ty technopárty taky zrovna nechváli. Trochu jsme mu vysvětlili, že nejsme žádná technopárty, nebo ne v tom smyslu, jak se o nich dnes referuje v médiích, a dál se zajímali o to, co jim tedy vlastně na celé události vadí. Nakonec jsme se dobrali k tomu, že vedle toho, že zrovna spousta zvířat vyvádí mladé, jsou nejhorší odpadky, které zůstávají po okolí, hlavně kolem příjezdových cest. Dali jsme mu za pravdu, že to tak asi je, a omluvili se, že jsme si toho nevšímali. Při uklízení hry, kterou jsme pak vytvořili na podstatně kratší trase jen okolo tábora, jsme pak opravdu vyzbírali věci jako lahev od vína – na jednu stranu je to hloupé, ale asi opravdu bude nutné na letáky psát „prosíme neodhazujte odpadky v lese“. Pozvali jsme ho, ať se zase přijde podívat, aby to neměl jen z doslechu (neviděl jsem ho, předpokládám, že nepřišel), a už relativně přátelsky jsme se rozloučili s tím, že mu tedy lidi po loukách vodit nebudeme.

    Stejně jsme nakonec přípravy dokončili až v sobotu po obědě, stejně jako loni. Oproti loňsku už se některé skupinky aktivně zajímaly, kdy to bude a jestli už můžou vyrazit. No a k čemu tedy vyrazili? Možná si napřed dejte loňskou story, a pak pokračujte dále…

    Read More →  

  • MöBio 2008 report a fotky

    Víkendový psytrance festival MöBio proběhl velmi příjemně, i reakce lidí byly veskrze pozitivní. Úsilí, věnované předchozím ročníkům, se rok od roku víc a víc vrací např. v tom, že lidé už neváhají přijet, protože ví, že to bude velice dobré, a obecně se -bio- festival tak nějak vžil. A letos (prý poprvé) se dokonce i vrátila hlavní část nákladů. Jak už je obvyklé, přijeli jsme chystat předem, bohužel letos na to nebyl týden, ale jen dva dny, a tak se nestihlo připravit tolik rozmanitých dekorací a úletů jako v minulosti, ale nouze o ně taky nebyla – tábořišti například dominoval ‚Ještěd‘ z cédéček. Přípravy samozřejmě byly patřičně náročné. Samotný festival byl právě tak pohodový, jak už od něj všichni čekají. Dorazilo i slunečné počasí. Oproti loňsku přibyla podkrovní místnost s (UV) pingpongem a kinem a chillout upgradoval na šapitó. S každým rokem přibývá lidí, kteří nepřijedou jen na noc zakalit, ale kteří ví, že na psytrancovém openairu přichází to nejlepší až přes den. I přes den tedy bylo tábořiště živé a zaplněné víc než kdy předtím, a atmosféru bych přirovnal k jarmarku – spousta vynalézavým způsobem zvýrazněných chatiček, mezi nimi kterými jako by se rozpínalo opravdové náměstí s různými atrakcemi typu sítotisk triček, možnost zúčastnit se lepené koláže nebo MöBio baby koutek, a celý areál poprášený skupinkami lidí. Někteří leží na sluníčku, jiní si hážou frisbee, jinde jede intelektuálský diskuzní kroužek, a mezi tím vším se dá korzovat – tu zajít zkontrolovat, co hraje hlavní stage, chvilku si poskočit (několikrát bylo zmíněno, že za celý víkend prakticky nehrála hudba, která by člověka vyloženě nutila znechuceně odejít, jak je jinak celkem běžné), pak zajít do jurty na čaj, zapovídat se s dlouho nepotkaným známým, nechat se pobavit nějakou spontánní performancí (nebo třeba odpoledním vystoupením cirkusu Ubrousek), zajít na výborné (makrobiotické :) jídlo a na čaj do druhé čajovny v chilloutu, pak třeba chvíli nějaká procházka… prostě příjemně strávený den, ve kterém si každý najde něco – pár bláz-, eh, odvážlivců se dokonce šlo koupat do rybníka dál v údolí. Takže díky všem, co se zúčastnili příprav, a dík všem, co si to pak přijeli prožít. Počítám, že za rok se uvidíme na dalším pokračování – a ačkoliv ne, že by na tábořišti V Tišině bylo něco v nepořádku, majitel a osazenstvo jsou pořád stejně super, ale možná by to po těch letech chtělo změnu – kdybyste věděli o nějakém podobném místě, kde by nevadilo pár set lidí a hlasitá hudba, dejte vědět. Stejně jako minulý rok jsem nachystal hru, tentokrát o něco kratší, jejíž příběh si můžete přečíst tady.

    Moje galerie fotek, další fotky od autorů Alef, Ondrada, Eridani, Grassroot, Todzo, C23H28O8, Plech, Wopice, Miris, MagicM Dál se uvidíme na Boomu, či případně, pokud jste ze severních Čech nebo vám nevadí trochu cestovat, teď v pátek v Ústí nad Labem v klubu Ulita, kam přijedu zahrát já, Ink Flo a další, zatím ne úplně 100% potvrzený odvážlivec.

    Read More →  

  • Trochu jiné boty

    Už dlouhé roky řeším problém. Nemám boty. Tedy, mám boty, ale ne takové, aby se v nich dalo vydržet. Nejsem nijak náročný, nemám žádnou závažnou vadu chodidla, chci prostě boty, které jsou pohodlné, a ve kterých mě po půl dni nebudou bolet nohy. Jo, a ještě by do nich nemuselo téct, pokud to nejsou sandály.

    Možná jsem si během minulých let měl prostě zkoušet všemožné levné stánkařské zboží, ale místo toho jsem vždycky pořídil trochu dražší boty s tím, že snad budou dobré, a chvíli trvalo, než jsem se ze své naivity vyléčil. Boty sice nebyly špatné, ale prostě to nebylo ono.

    Až teď. Už nějakou dobu vím, že chůze s dopadáním na paty je nepřirozená, na druhou stranu ona přirozená chůze se v botách provádí jen těžko, nemluvě o tom, že se na ni dnešní běžný člověk musí trochu přeučit, protože to zprvu vůbec nepůsobí přirozeně nebo pohodlně, naopak je to namáhavé a bolí z toho nohy.

    No a sešla se synchronicita se synchronicitou, jeden článek stíhal druhý, a najednou jsem během měsíce znal ne jednu, ale rovnou dvě alternativy k běžným botám – nakonec jsem se rozhodl zkusit obě. Obě firmy slibují boty s tenounkou podrážku, bez věcí jako změkčené paty, zvednuté klenby a podobně, a s tím možnost dosáhnout přirozenější chůze.

    Objednal jsem jedny Vibram FiveFingers, a jedny Vivo Barefoot.

    Vivo Barefoot Aqua vypadají narozdíl od Vibramů celkem normálně. Podrážka je opravdu tenká, sice necítíte každé zrníčko písku, ale spáry mezi dlaždicemi bez problémů. Bota neposkytuje žádné vyboulené opěry pro chodidlo, je to zespod prostě placka. No a říkám si – konečně. Konečně boty, ve kterých nemám pocit, že mi v nějakém směru svírají nohu – jsou krásně široké. Zároveň do nich neteče (do pěti nebo šesti párů bot za poslední léta mi teklo nebo prosakovalo třeba při chůzi orosenou trávou, ať už šlo o tenisky, skejťácké boty nebo mokasíny) – neustále jsem čekal, kdy se vlhkost prodere dovnitř, a ono nic. Přitom nemám pocit, že by nebyly vzdušné. Z internetového obchodu dorazily bez problémů během týdne.

    Update 04/2010: Od Terra Plana jsem od doby napsání článku vyzkoušel ještě další boty, a žádné z nich nebyly ani zdaleka tak pohodlné jako Aqua. Objednal jsem tedy nedávno druhý pár Aqua, a v drobných detailech se liší od původních bot – například mají cedulku Made in China, a na několika místech dřou. Bylo to nepříjemné, a pár týdnů trvalo, než se patřičně rozšláply – teď už ale plní funkci stejně dobře jako první pár.

    Vibram FiveFingers upoutávají pozornost. Vypadají totiž jako rukavice na nohu, s pěti oddělenými prsty. Mnoha lidem asociovaly nějaké potapěčské boty. Opět je to v podstatě tenká gumová placka, která se nesnaží tvarovat vám nohu, ale přirovnání k rukavici sedí nejvíc. A je to zprvu docela nezvyk – tam, kde je člověk zvyklý cítit jakousi jednolitou ploutev, se najednou vynořují kaskády neznámých pocitů…

    Koupil jsem základní model, který je podobně jako ostatní doporučován prakticky k jakémukoliv použití, a měl bych k němu výhrady – například mi odírá achilovku, takže když je chci mít na noze, musím si na ni dát napřed náplast. Zrovna tak kdybych si je chtěl trochu utáhnout, bude to na některých místech tlačit. Ale přesto jsem je teď nosil přes den celý MöBio víkend, a nemůžu si je vynachválit. Což znamená, že si asi koupím verzi s páskou přes nárt, nebo možná tu ještě uzavřenější, tam aspoň nebudou moci zapadnout kamínky.

    Takže boty od obou firem můžu, se zmíněnými výhradami, doporučit. Je ale potřeba podotknout, že když je začnete nosit, budete mít docela rychle unavená chodidla, pokud nechodíte často bosí, a stejně tak paty, protože běžný dusající model chůze tady není tlumený žádnou podrážkou. Je potřeba s tím počítat, a zvykat si postupně – zvlášť u Vibram FiveFingers, poprvé jsem v nich šel nějakých 20 minut a měl jsem jich dost, ale po pár hodinách chůze během následujících dvou týdnů už v nich teď můžu být celý den, a ze zvláštního se stalo docela příjemné, takže plánuju nákup dalšího páru. Což mi připomíná, oba typy bot se pohybovaly něco přes 2500,- Kč.

    Read More →  

  • Nové hračky

    Příští hraní, což znamená pravděpodobně v sobotu přes poledne MöBio, a o týdne později v pátek 30.5. klub Ulita v Ústí nad Labem, pro mně budou zvláštní. Pominuly totiž hlavní důvody, kvůli kterým jsem čím dál tím víc omezoval hraní, a kvůli kterým jsem nemohl tvořit hudbu na úrovni, na jaké bych hrál. Mám teď totiž po letech konečně zase všechno, co potřebuju.

    Notebook Dell Inspiron 1720 s procesorem 2.5 GHz Intel Penryn a 4GB RAM (a Windows Vista, se kterými trochu nečekaně nemám nejmenší problém).

    K tomu kontroler Torq Xponent, se kterým je hraní z Traktoru 3 radost, a na vlastní skládání pak klávesy/kontroler Novation Remote 37 SL, které na displejích ukazují jména parametrů, ke kterým jsou přiřazené jednotlivé ovládací prvky (hodně šikovná věc). Z rakouské eBay jsem zbrusu nový kousek pořídil za necelých 7 tisíc.

    Jsem tedy (zčásti znovu a zčásti poprvé, třeba notebook jsem nikdy neměl) samostatná jednotka, a k tomu, abych mohl zahrát, mi stačí nevelká taška s vybavením, elektrická zásuvka a možnost zapojit jeden kabel do zesilovače. Žádné půjčování vybavení (pokud si člověk nezapomene sluchátka), na kterém se pravidelně ukazuje platnost mnoha Murphyho zákonů, žádné otravování se s prastarým mixákem, který před vás na akci postavili nějací profíci, a na kterém nejdou zkrouhnout basy a šavle šustí a propouští. Tra-dá!

    O tom, že můžu sedět někde na v lese na pařezu a psát nebo třeba programovat, nebo vesele bušit do kláves a kroutit knoby, ani nemluvě. U hudební tvorby ale na výsledky bude ještě potřeba nějakou dobu čekat…

    Read More →  

Page 3 of 13«12345»10Last »