Trochu jiné boty

Už dlouhé roky řeším problém. Nemám boty. Tedy, mám boty, ale ne takové, aby se v nich dalo vydržet. Nejsem nijak náročný, nemám žádnou závažnou vadu chodidla, chci prostě boty, které jsou pohodlné, a ve kterých mě po půl dni nebudou bolet nohy. Jo, a ještě by do nich nemuselo téct, pokud to nejsou sandály.

Možná jsem si během minulých let měl prostě zkoušet všemožné levné stánkařské zboží, ale místo toho jsem vždycky pořídil trochu dražší boty s tím, že snad budou dobré, a chvíli trvalo, než jsem se ze své naivity vyléčil. Boty sice nebyly špatné, ale prostě to nebylo ono.

Až teď. Už nějakou dobu vím, že chůze s dopadáním na paty je nepřirozená, na druhou stranu ona přirozená chůze se v botách provádí jen těžko, nemluvě o tom, že se na ni dnešní běžný člověk musí trochu přeučit, protože to zprvu vůbec nepůsobí přirozeně nebo pohodlně, naopak je to namáhavé a bolí z toho nohy.

No a sešla se synchronicita se synchronicitou, jeden článek stíhal druhý, a najednou jsem během měsíce znal ne jednu, ale rovnou dvě alternativy k běžným botám – nakonec jsem se rozhodl zkusit obě. Obě firmy slibují boty s tenounkou podrážku, bez věcí jako změkčené paty, zvednuté klenby a podobně, a s tím možnost dosáhnout přirozenější chůze.

Objednal jsem jedny Vibram FiveFingers, a jedny Vivo Barefoot.

Vivo Barefoot Aqua vypadají narozdíl od Vibramů celkem normálně. Podrážka je opravdu tenká, sice necítíte každé zrníčko písku, ale spáry mezi dlaždicemi bez problémů. Bota neposkytuje žádné vyboulené opěry pro chodidlo, je to zespod prostě placka. No a říkám si – konečně. Konečně boty, ve kterých nemám pocit, že mi v nějakém směru svírají nohu – jsou krásně široké. Zároveň do nich neteče (do pěti nebo šesti párů bot za poslední léta mi teklo nebo prosakovalo třeba při chůzi orosenou trávou, ať už šlo o tenisky, skejťácké boty nebo mokasíny) – neustále jsem čekal, kdy se vlhkost prodere dovnitř, a ono nic. Přitom nemám pocit, že by nebyly vzdušné. Z internetového obchodu dorazily bez problémů během týdne.

Update 04/2010: Od Terra Plana jsem od doby napsání článku vyzkoušel ještě další boty, a žádné z nich nebyly ani zdaleka tak pohodlné jako Aqua. Objednal jsem tedy nedávno druhý pár Aqua, a v drobných detailech se liší od původních bot – například mají cedulku Made in China, a na několika místech dřou. Bylo to nepříjemné, a pár týdnů trvalo, než se patřičně rozšláply – teď už ale plní funkci stejně dobře jako první pár.

Vibram FiveFingers upoutávají pozornost. Vypadají totiž jako rukavice na nohu, s pěti oddělenými prsty. Mnoha lidem asociovaly nějaké potapěčské boty. Opět je to v podstatě tenká gumová placka, která se nesnaží tvarovat vám nohu, ale přirovnání k rukavici sedí nejvíc. A je to zprvu docela nezvyk – tam, kde je člověk zvyklý cítit jakousi jednolitou ploutev, se najednou vynořují kaskády neznámých pocitů…

Koupil jsem základní model, který je podobně jako ostatní doporučován prakticky k jakémukoliv použití, a měl bych k němu výhrady – například mi odírá achilovku, takže když je chci mít na noze, musím si na ni dát napřed náplast. Zrovna tak kdybych si je chtěl trochu utáhnout, bude to na některých místech tlačit. Ale přesto jsem je teď nosil přes den celý MöBio víkend, a nemůžu si je vynachválit. Což znamená, že si asi koupím verzi s páskou přes nárt, nebo možná tu ještě uzavřenější, tam aspoň nebudou moci zapadnout kamínky.

Takže boty od obou firem můžu, se zmíněnými výhradami, doporučit. Je ale potřeba podotknout, že když je začnete nosit, budete mít docela rychle unavená chodidla, pokud nechodíte často bosí, a stejně tak paty, protože běžný dusající model chůze tady není tlumený žádnou podrážkou. Je potřeba s tím počítat, a zvykat si postupně – zvlášť u Vibram FiveFingers, poprvé jsem v nich šel nějakých 20 minut a měl jsem jich dost, ale po pár hodinách chůze během následujících dvou týdnů už v nich teď můžu být celý den, a ze zvláštního se stalo docela příjemné, takže plánuju nákup dalšího páru. Což mi připomíná, oba typy bot se pohybovaly něco přes 2500,- Kč.

Tipy na knihy

Na Vánoce jsem si za mírnou cenu pořídil přes ebay mobil/pda HTC Universal (konkrétně v britské verzi XDA Exec). Je to fajn věcička, Windows Mobile by sice mohly být vychytanější, ale s tím se dá žít, a velikost a váha by mohly být menší, ale pak by tam zase nebyla klávesnice (o které jsem nicméně zjistil, že ji vlastně až tak moc nepotřebuju). Hlavní účel, ke kterému mi zařízení slouží, je (vedle mobilování, hudebního přehrávání a občasného nahlédnutí na web) čtení knih a komiksů, a rád bych se zase podělil o několik tipů na zajímavé knihy. Jsem líný hledat, nicméně předpokládám, že tyhle knížky zatím česky nevyšly, ale zato byly (aspoň 2 ze 3) vydány zdarma, což by mohla být motivace zapracovat na své angličtině. Pokud tedy máte zájem o nějaké kvalitní scifi, račte dále…

Číst dál

Kabaret Caligula – Jan Hus: Vzkříšení

Přesto, že divadlo je v době Youtube docela podivínský koníček, Jan Hus: Vzkříšení je divadelní hra, kterou musím vřele doporučit právě lidem, kteří se do divadla běžně příliš neženou. Po Husově obnovené premiéře nezůstal v sále nikdo, kdo by nebyl nadšený. Rozhodně jde o nejlepší kousek Kabaretu Caligula. V Divadelních novinách vyšla na hru tahle kladná recenze.

Jako předkrm mohu nabídnout dva skeče (přednáška Švajcikova partaj a Jidášku, kamaráde) Kabaretu Caligula z jejich vánoční besídky v Cross clubu. Ač ani jedno dílko vyzrálé vychytanosti Husa nedosahuje (i když to říkám jen proto, aby se jimi ti z vás, kteří mají slabší povahu, nenechali odradit), je to spíš proto, že Hus je mistrovský kousek, zatímco scénky “jen” dobře pobaví. Stejně tak na stránkách spolku se vedle dalších informací včetně například Husova scénáře dá také potkat slušné množství úsměvných hlášek.

Jestli vás baví fantasy, scifi, parodie, případně jste obecně trochu geek či nerd, tak na Husa zajděte, budete se luxusně bavit. Je to představení toho druhu, že i kdybyste na něj měli cestovat až kdoví odkud, tak to stojí za to.

Číst dál

Robert Charles Wilson – Spin

je scifi záležitost, kterou jsem právě dočetl, a natolik mně to vzalo, že se musím podělit. Od Wilsona už před časem vyšly knihy Darwinie and Chronolity. Všechny tři knihy mají společný rys – ve světě, tak jak ho plus mínus známe (i když u Darwinie jde o historii), se stane něco, co naprosto nešlo předpokládat. Wilson poté celkem přirozeně popisuje, co to se světem udělá, a jak se lidé snaží zachovat si normalitu. I hlavní hrdinové jsou si svým způsobem podobní. Ale zatímco Darwinie mi přišla zajímavá a Chronolity pohltivé a efektní, až na jejich konec, který vyzněl tak nějak naprázdno, Spin je prostě po všech stránkách vynikající. Jedna z nejlepších knih (nejen scifi) co jsem za poslední dobu četl.Jednoho dne zmizí hvězdy a měsíc. Slunce vychází, hřeje, ale ani v dalekohledu není vidět žádná aktivita. Jak se vzápětí ukáže, kolem Země je obal. Slunce které je vidět je promítáno na tento obal, ale v obalu je hlavně zpomalený čas. Jinými slovy, venku mimo obal ubíhá tisíc let za minutu.

To je samozřejmě jen začátek. V půlce knihy jsem si říkal, že tady někde to u Chronolitů skončilo, ale tentokrát nejenom že to jede dál, ono je to dokonce čím dál tím lepší a poutavější, logicky to zapadá do sebe, v závěru se víceméně podaří všechno vysvětlit (tomu jsem, opět na základě předchozích knih, moc nevěřil) a dokonce to má něco jako vkusný happyend, což oceňuji.

V knize se mísí politika s mezilidskými vztahy, snaha vést normální život v kontrastu s bujícími apokalyptickými kulty a chaosem konce dní – protože zrychlený vesmír znamená i rychleji se rozpínající Slunce, a proces, který se nám zdá miliardy let vzdálený, je pro postavy v knize něco, co je pravděpodobně čeká. Je neuvěřitelné, kolik věcí se Wilsonovi do knihy podařilo nacpat, a je ještě neuvěřitelnější, jak kompaktně to přitom působí. Na jednu stranu je to napínavé a akční, na druhou stranu to člověka nutí přemýšlet…

No, prostě doporučuji. Robert Charles Wilson – Spin na Amazonu, česky se dá koupit v knihkupectví, překlad je v pohodě.

Číst dál

Prázdninové čtení (anglicky)

Další post v angličtině – bilinguální blog je občas celkem otrava :)
Tentokrát jde o pár odkazů na zajímavé knihy, které ale spousta z vás beztak znáte…I’ve been reading quite a lot throughout the summer, and thought I could recommend books that might be worth your time. I’ve been discovering America however, as they are mostly classic ones. Nevertheless, if you haven’t read these, I suggest you do some catching-up too. And, by the way, if you’re not into science fiction, these might be just the right books, as it is good science fiction.

I’ve got hold of a few Ursula Le Guin books. I remember trying to read one when I was about twelve, and it didn’t seem to be my cup of tea then. Not this time however – she’s got me so good that I’m preparing to read everything she’s written. I read The Lathe of Heaven first, and I was astonished. It’s about dreams and how little we know about these everyday miracles.

The Word for World is Forest is a bit more moralistic, or how to put it, but it reflects Le Guin’s understanding of human nature woven in a classical topic, the clash of technology and nature.

The last book worth recommending so far is called The Dispossessed. Again, it’s a book with interesting and quite utopian ideas, as a large part of it takes place in an anarchistic society, which is being contrasted with a depiction of capitalistic system.

The second author is John Wyndham I loved his Day of the Triffids when I read it years ago, but I never got to read anything else from him – until now. Chocky has been a surprise, I definitely didn’t expect the kind of plot it puts in front of you – family and relationship issues, parents raising their kids… but throw one unusual thing into the mix, in this case a kid’s imaginary friend, and you have an interesting story with a message.

Last author I’ve been catching up with is Neal Stephenson. I’ve read The Baroque Cycle Series a while ago, and now I got to his older works, The Diamond Age and Snow Crash. While Snow Crash seemed like it is trying too hard to be a cyberpunk novel, it turned out as very interesting, since the cyberpunk world (which I got used to in no time anyway) serves as a background for topics like memes, human mind and Sumerian civilization, which I wouldn’t expect. The Diamond Age takes place in a more advanced world where nanotechnology is the common way of producing everything, and where there are no nation-states – people can belong to different organisations with different possibilities, goals and power structures. The world is depicted in utterly convincing and believable manner, and for me, the actual storyline was less of a priority – and while I had that with other Stephenson’s books, I don’t think it matters at all. They are simply incredible.

And then I’ve read Clive Barker‘s Imajica once again. Its often described as a monumental epic, and it really is monumental. While Barker is renowned for horrors and weird stories, Imajica is more of a fantasy/alternative reality thing (there, I’ve said it…). It’s got nothing to do with sci-fi, but it still is connected to the previous books with a red line – it is again a book which points out how little we actually know about ourselves and our own perception of the world, and what other possibilities there might be – now, or in the future – without us actualyl noticing anything, our perception caged by seemingly relevant pieces of information, fed to us first from the outside and later hungrily sought after by ourselves, when we’ve shaped our perception accordingly.

Číst dál

Prey

je jméno počítačové hry, kterou jsem si před pár dny dával. Je to projekt s pohnutou historií, byla to před dávnými lety reakce na první díl Unrealu, nicméně pak byl projekt zrušen. Teď se o něm relativně nedávno znovu objevily zprávy, a než by se jeden nadál, má to doma. No…Ačkoliv to je v podstatě úplně klasická 3D střílečka s mimozemšťany, hrdinou, který zachraňuje svět, a naprosto lineárním postupem skrz celou hru, podařilo se autorům celou záležitost zaonačit tak, že to je zábavné a místy dokonce originální. Demo je k dispozici na oficiálních stránkách. Hrdina, poněkud sebelítostný chlapík, který by nejraději sbalil svou milou a vypadl z rezervace, kde žijí, se na sebe v baru dívá do zrcadla. Přebíráte kontrolu, přetrpíte si nějaké to vykecávání se svým dědou, který se vám, drsnému skeptikovi, snaží namluvit, že nemáte kašlat na tradice a že se vám to ještě dneska bude hodit, a se svou milou, která pracuje za barem a přes vaše přesvěčování nehodlá rezervaci opouštět. No a pak vás všechny unesou mimozemšťani.

Následuje sekvence, která sice připomíná velice podobný level z nedávného Quake IV, ale je podstatně lépe provedená. Zatímco spolu se svými blízkými projíždíte útrobami (místy doslova) vesmírné lodi, připoutaní na kovových konstrukcích, podivný člověk u vaší dráhy nastraží výbušninu, ta vám umožní se osvobodit a hra začíná doopravdy.

Pozor, následují spoilery. Autoři si hodně hrají s gravitací, která se dá jednak v některých místech přepínat, a jednak se mění při chůzi po svítících pásech – takže co chvíli běháte po zdi nebo po stropě a střílíte na nepřátele, kteří se kousek od vás prochází hlavou dolů. Další zajímavá věc je použití portálů, kterými se jednak do místnosti často teleportují další protivníci (naštěstí ne donekonečna), a kterými i vy často procházíte (abyste třeba vzápětí zjistili, že za portálem je gravitace na bok :)

No a vedle alienských zbraní se časem ukáže, že váš děda mluvil pravdu o platnosti starých indiánských tradic, protože chvíli poté, co před vašima očima zemře, chystáte se umřít i vy, pádem do propasti, nicméně místo dopadu na dno proletíte světelným tunelem a objevíte se v zemi svých předků, kde na vás starý indián čeká a vysvětlí vám jak vystoupit z těla a co se v takovém stavu dá dělat. Zbytek hry samozřejmě tyto schopnosti budete co chvíli používat.

Příběh je trochu béčko, ale zároveň celkem pěkné béčko, použití “duchovních” věcí ve spojení s tématem únos mimozemš?any a zbraně je celkém zajímavé a zábavné.

No a celkově to je hra, která stojí za pozornost, minimálně pokud vás 3d akce baví. Spousta krve, spousta násilí, dokonce umírající a mrtvé děti (což samozřejmě na fórech vzbudilo hodně zájmu a hodně odporu, nicméně imho to do hry a do atmosféry sedí), ale zároveň pohlcující atmosféra, a ve chvíli, kdy se vám mimozemš?ani snaží sežrat milou, se to prostě bez násilí neobejde :)))

Číst dál

Školení s Aliacte

Zúčastnil jsem se dvoudenního “školení”, kterým procházela celá tátova firma. Dopředu jsem nevěděl nic než že to bude o pozitivním přístupu, a byl jsme celkem zvědavý, co se z toho nakonec vyklube – moc jsem tomu nevěřil.
Máša, velice energická žena, která školení vedla, to nicméně bere za správný konec, a odnesl jsem si vedle osvěžení a nabuzené cílevědomosti ještě i spoustu nových způsobů, jak přivést pozornost lidí k těm opravdu důležitým věcem, aniž by bylo potřeba vysvětlovat cokoliv, co by mohlo vyznít jako nějaké “duchovní” kecy :)Přišlo mi zajímavé pozorovat, že zatímco někteří byli se zmíněnými myšlenkami od začátku srozuměni a jen si chválili, jak to Máša dobře prezentuje, pro další to byly novinky, protože se o podobné věci nikdy nezajímali a takhle jim to celý život nikdy nikdo neřekl. Přitom jde doslova o životně důležité věci, které pak mají vliv úplně na všechno – jak se člověk cítí, co si o sobě myslí, jak reaguje na různé situace, jak dokáže komunikovat s ostatními, tedy vlastně na kvalitu života obecně. Věci, které by se měly učit na základní škole, ale které málokdo doopravdy učit dokáže… No, kdybyste chtěli školení, Aliacte, nebo alespoň Mášu, musím ji velice vřele doporučit.

Číst dál

Komiksy a Alan Moore

Nedávno se ke mně dostal výtisk Z pekla (From Hell), jehož autorem je Alan Moore. Je to (samozřejmě) úplně o něčem jiném než filmové zpracování, které má s komiksem vzdáleně společné tak možná téma a některé postavy. A komiks je, řekl bych, podstatně hlubší. No a samozřejmě mi to nedalo a našel jsem si další věci od Moora, rozečetl komiks Promethea (recenze)a nestíhám se divit – pan Moore vypadá na gentlemana, který ví svoje. Doporučuji – tohle je např. titulní stránka jednoho ze závěrečných dílů cesty po kabalistickém stromu života a tarotu. Těším se na další Moorovy věci, které už tu mám nachystané. Mimochodem se teď do kin chystá V jako Vendetta, což je původně taktéž komiks od tohohle chlapíka, napsaný bratry Wachowskými (Matrix), ale zrežírovaný někým jiným, jak jsem si teď všiml. No, dal jsem si to a jsem z toho docela rozpačitý – na jednu stranu to obsahuje hodnotné myšlenky, na stranu druhou, a toho si asi všimnu ještě víc až si dám původní komiks, to trpí “vypouštěcími” neduhy filmových verzí, a výhrad by se našlo víc – jakože fajn, ale mohlo to být o třídu lepší. A teď zpátky k Promethee.

Číst dál

Alenka v Říčanech

Páteční večer jsem strávil poněkud netradičně v kině v Říčanech, kde Embryo, 000333 a Perplex pořádali vizuálně zaměřený večírek. Jednak se konala premiéra Alenky, což je dílko primárně od MB a 03, a vedle toho na plátně běžely ještě i další kreace. Bylo také možné shlédnout čtyři nová UV plátna ze stejné dílny. Alenka je úctyhodný počin. Jako předfilm běžel Happy end, puštěný ve dvou kopiích vedle sebe – zároveň správně (pozpátku) i pozpátku (tedy vlastně správně). Dobrá zabíračka na bednu, následná návštěva WC byla dobrodružnějšího charakteru (ty dveře jsem už otevřel, nebo je teprve otevřu? nebo to bylo obráceně?). I Krakatit a Perplexovy ruské úlety byly zajímavé, no a plachty samozřejmě kapitola sama pro sebe.

Číst dál

Alastair Reynolds – Century Rain & Redemption Ark

Při předposledním výletu do Paláce knih mi padla do oka sci-fi s hezky lesklým přebalem a nápisem “výherce britské ceny scifi”, a jak je v Paláci knih zvykem, vyšla levněji než kdyby si ji člověk měl koupit přes net. No a při příští návštěvě jsem koupil další, protože Alistair Reynolds je opravdu fajn…

Číst dál