Letní Psyonýrský Tábor 2006

Tak vás zdravím z malého technologického centra v jídelně tábora v Pnětlukách. Včera večer jsme dorazili, a dali si výbornou taneční zábavu v místní hospodě. Cesta zpět se nesla ve znamení příjemné bouřky s blesky a deštěm, dnes přes den jsme si užívali pohodu – petanque, kola… a za chvíli na noc rozjedeme nové plátno UV barvami. No a hádejte co mám – playlist, do kterého budu přidávat videa ,) Zjistil jsem, že můžu videa posílat na YouTube přímo z mobilu, mazec. Kdybyste měli chuť poznamenat něco o bláznech, co si do lesa vozí počítač a internet, tak vězte že už jsem to dneska slyšel několikrát. No ale mně to takhle venku nejvíc baví, tvořit a hrát si, jedno nejde bez druhého, takže si vozím hračky a hraju si :)

YouTube playlist videí z tábora

Číst dál

Školení s Aliacte

Zúčastnil jsem se dvoudenního “školení”, kterým procházela celá tátova firma. Dopředu jsem nevěděl nic než že to bude o pozitivním přístupu, a byl jsme celkem zvědavý, co se z toho nakonec vyklube – moc jsem tomu nevěřil.
Máša, velice energická žena, která školení vedla, to nicméně bere za správný konec, a odnesl jsem si vedle osvěžení a nabuzené cílevědomosti ještě i spoustu nových způsobů, jak přivést pozornost lidí k těm opravdu důležitým věcem, aniž by bylo potřeba vysvětlovat cokoliv, co by mohlo vyznít jako nějaké “duchovní” kecy :)Přišlo mi zajímavé pozorovat, že zatímco někteří byli se zmíněnými myšlenkami od začátku srozuměni a jen si chválili, jak to Máša dobře prezentuje, pro další to byly novinky, protože se o podobné věci nikdy nezajímali a takhle jim to celý život nikdy nikdo neřekl. Přitom jde doslova o životně důležité věci, které pak mají vliv úplně na všechno – jak se člověk cítí, co si o sobě myslí, jak reaguje na různé situace, jak dokáže komunikovat s ostatními, tedy vlastně na kvalitu života obecně. Věci, které by se měly učit na základní škole, ale které málokdo doopravdy učit dokáže… No, kdybyste chtěli školení, Aliacte, nebo alespoň Mášu, musím ji velice vřele doporučit.

Číst dál

Bioles[t]

YouTube playlist videí z Biolesti

Tak už je zas po všem, paní Milerová. Týden v Tišině byl nabitý časem stráveným v režimu “flow”, a tak akorát stačil na to, aby se rozpustily nánosy všedního života. I samotná party byla super, čím dál tím častěji nás baví spíš ty přípravy, teď to bylo oboje fajn a smysluplné.

Jen tak mimochodem jsem nahrával různá bezcílná videa napřed na foťák (Panasonic Lumix FZ20) a pak na mobil (Nokia N70).Taky k tomu mám nějaké povídání, takže račte dále…Fotky, fotky, fotky, fotky, fotky, playlist s mými videi je na YouTube.

Páteční noc byla blázinec jak se patří. Některé figurky daly vzniknout rolím, jaké se jen tak nevidí, hlavním bodem programu bylo asi představení pana exhibicionisty, který si svoje svlékání a oplzlá gesta opravdu hustě dával. Držel se svého provokativního čísla tak úporně, že ho pak pod pohrůžkou násilí bylo nutné odehnat ze stage, protože tam začal lézt na stůl. Další den ho bylo ještě občas možné, již oblečeného, zahlédnout porůznu po tábořišti, a vypadal, že moc neví co si o svém výstupu má myslet. Řekl bych mu – smůla kámo, příště nelez na psychedelickou party, která ti otevře všechny ty pečlivě zamaskované kohoutky v hlavě – nebo si tam napřed udělej trochu pořádek.

Celkově tu noc nebylo úplně jednoduché rozdýchat, ale hudebně to byla paráda a videoprojekce byly taky super, pánové z MimoTV si během řešení organizace festivalu nasbírali solidní množství přísnoty, a tu pak svěřepě ventilovali. V kombinaci s hudbou to byla solidní masáž mozkových závitů. Už za ranního světla skvěle zahrál Encephalopaticys, měl luxusní zvuk a podle náležité pilotážní gestikulace bylo vidět, že psytrance má celkem v malíčku. Vychází mu debut u Parvati, a bude stát za to. Po něm ještě na chvíli protáhl sychravé ráno pan Ladič, kterého tu do nebes vychvaluju celkem pravidelně, a o kterém někteří lidé říkají, že se u hraní mračí. Nevím, já jsem viděl přísného ruského vládce, jehož mozková kapacita je prostě jen dokonale zaujata hudbou. Pak se věci chopil Embryo, který si to na to, že vlastně oficiálně “není dj”, docela dával. Vzhledem k množství tancujících lidí nepřešel do poslechovějších záležitostí a psytrancová mašina bušila ještě dlouho do odpoledne.

Rozložení tábora v Tišině, konkrétně dvě řady chatek a náměstíčko, které je jimi vymezeno, funguje zajímavým způsobem. Už od příjezdu prvních lidí se vytvoří jakási promenáda, a projevuje se efekt italské ulice, kde na zápraží vysedávají “rodinky” a klábosí s procházejícími. Přímo to vybízí chodit se navštěvovat, a vytváří to jakési další alternativní centrum, vedle placu u beden a chilloutu. Jak občas bývá na akcích problém někoho potkat nebo najít, tady se to tak nějak eliminuje a člověk v podstatě chodí od skupinky ke skupince, leckdy nastane i mezichatková družba, kdy se seznamují osazenstva sousedících příbytků. A to už se ani nezmiňuji o možnostech, které poskytují okýnka v chatkách. Stačí sedět v chatce, mít rožnuto a otevřené okno, a pravidelně se během chvilky v okně objevila něčí zvědavá tvář. Pravidelně jsem na podobné návštěvníky vznášel žádost, ať předvedou něco zajímavého, když už se takhle uvedli na scénu, a shlédnul spoustu zajímavých teatrálních kousků. Jeden z nejlepších se nicméně odehrál před chatkou, a šlo o scénku “Milis a jeho ještěři”, kterou bych ocenil Oskarem za spontánnost.

Týden chystání dekorací se nesl v podstatně soukromějším duchu, nicméně o vtipné gagy samozřejmě nebyla nouze, jak už to v téhle společnosti chodí. Kreativního ducha jsem nakonec chytil i já, i když ze začátku jsem fungoval spíš jako námezdná síla, protože inspirace se nějak nedostávalo. Podle ohlasů si troufám říct, že dekorace měly celkem úspěch, a to včetně deseti tabulek s nápisy, které měly navádět přicházející návštěvníky, ale u kterých byly v jistých směrech obavy, aby nebyly moc naivní. Nesnažili jsme se tentokrát dát areálu nějakou jednotnou podobu jako minule, spíše bylo nachystáno několik “lstí” a jiných exponátů. Prostor mohl mluvit sám za sebe, a docela to fungovalo.

Sobotní noc jsem prospal, ale už od svítání jsem korzoval areálem. Pangea, Marty, Embryo i Rawe hráli ráno i přes den výborně, a tak se opět tancovalo až do odpoledne, než si přijeli pro zvuk. I v neděli se objevilo sluníčko, a celo(tý)denní pohoda získala malou šmouhu až večer, kdy jsme se chystali k odjezdu.

Ohlasy na akci jsou hojné a zatím bez výjimky pozitivní. Zaznamenal jsem zatím tři “konverze”, kdy dotyčný/á byl buďto na psytrancu poprvé, nebo si ho poprvé dal jak se patří, a je nadšený. Dejte vědět jak se vám to líbí nebo co si myslíte :)

Číst dál

Skřidla a indiánská sauna

Nadmíru osvěžující víkend na statku Skřidla. V indiánské sauně jsem tentokrát pro technické nedostatky vydržel jen do začátku třetího kola, ale množství sněhu, který se vlivem celkového tání rychle měnil ve vodu, a následné bahnité okolnosti z celé záležitosti dělají nezapomenutelnou zkušenost. Jinak ale indiánskou saunu na Skřidlech musím doporučit, stejně jako šamanské bubnování, které následuje noc poté.

Co je indiánská sauna, nebo aspoň jak vypadá její verze ze Skřidel? Z klacků a větví (pokaždé se používají nové a ty použité se spálí) se postaví nízká chýše, s vyrytou dírou v zemi uprotřed. Ta se zakryje – třeba igelitem, starými koberci atd. Připraví se oheň, opravdu velký oheň s hodně výhřevným dřevem, a v něm jsou naskládané kameny. Oheň se zapálí, tím se rozehřejou kameny, lidé se vyslečou, chvíli postávají kolem ohně a pak si vlezou do chýše. Jeden člověk se neúčastní a zůstává venku, aby se staral o oheň a podávání kamenů. Jakmile jsou všichni uvnitř, přinesou se do jámy uprostřed první kameny, a pak se vchod uzavře. Když pak teplota začne klesat zpět do přijatelných mezí, přijde další kolo kamenů. No a to je takhle navenek vlastně všechno – to zajímavé nemá moc smysl popisovat, stačí jen říct, že proti “normální”, “civilizované” sauně je to trochu jiný zážitek, a řekl bych, že podstatně silnější. Rozhodně to stojí za to.

Na místě jsme byli s bandou, a velice jsme oceňovali mimo jiné změnu perspektivy, kterou člověku dává účast na “psychedelické” akci poněkud jiného rázu, než věčné party. Ono už jen setkání s jinými skupinami lidí s již existující strukturou vztahů bývá docela zábavná věc, natož se s nimi se všemi hned prvního večera vysléct do naha, jít si na nějako dobu postepovat do deset centimetrů hluboké kaluže ledové vody kolem ohně, a pak se usadit na malé prkýnko do bahna vedle jámy s do ruda rozpálenými kameny, bručet si mantry a halekat a děkovat… no prostě to je romantika, co vám budu povídat. S těmi dvěma koly jsem to letos moc nevychytal, na druhou stranu jsem alespoň ještě mohl pomoci dopravit dovnitř poslední várku kamenů.

No ale říkali jsme si, že by bylo zábavné tyhle lidi, typem “mošničkáře”, přivést na dobrý psytrance, třeba nadcházející Biolest, protože to je více než odpovídající alternativa pro podobné akce, kde jde o dobrý taneční rituál – jen je potřeba si umět vybrat tu správnou.

Při bubnování jsem si hraní na svůj buben užil jako už dlouho ne, a z následovné, již domácí tvůrčí session s Dosťou se vzpamatovávám doteď.

Číst dál

Pořádnej androš

Včerejší noc měla zajímavý “undergroundový” feeling. Ocitli jsme se na psytrancové party, o jejímž konání původně byly docela solidní pochybnosti – pořádal ji (relativně) neznámý člověk, propagaci neměla prakticky žádnou kromě nějaké té zmínky na webu, prostor V šáreckém údolí 1a, o kterém nikdo netušil, co se tam skrývá (i když ono si to stačí dát do Googlu), no a k tomu zvučná jména – Iguana z Naked Tourist, a Mubali.

Napřed to vypadalo jako úplné šméčko, pak, když se k tomu Iguana i Mubali osobně vyjádřili na fórech že jako fakt přijedou, tak se to zdálo spíš jako úlet. Nemluvě o tom, že stejný večer měla probíhat malá, leč dlouho inzerovaná akcička ve Styxu. Nakonec všechno proběhlo docela dobře.

Do patřičně vybydlené sokolovny v šáreckém údolí jsme dorazili asi o půlnoci, napočítal jsem všeho všudy 30 lidí včetně těch, co si očividně jen přišli na pivo. Nicméně zvuk v poho, prostor taky (trochu mi připomněl brněnský klub THC, budiž mu země lehká), a aktéři dorazili a zahráli. Počet lidí se velmi zvolna zvyšoval ještě asi do půl třetí, takže nakonec jich tam mohlo být ještě o nějakou tu desítku víc. Někteří si přišli vysloveně na Iguanu, někteří moc netušili, na druhou stranu atmosféra byla příjemná a hlavně bylo na dřevěné podlaze dost místa na tancování, což třeba v Crossu bohužel nehrozí. Takže dík pořadateli, ať už to ze začátku vypadalo jakkoliv pochybně, nakonec to proběhlo k plné spokojenosti zúčastněných :)

Jinak to ale poskytlo docela zajímavý úhel pohledu na to, jak zaběhaná tu je “scéna”. Že jsou určité věci, které se automaticky očekávají (flyer, informace v dostupném formátu na obvyklých místech), a přesto, jak zvláštní, někdo to má hozené jinak :)

Číst dál

Alenka v Říčanech

Páteční večer jsem strávil poněkud netradičně v kině v Říčanech, kde Embryo, 000333 a Perplex pořádali vizuálně zaměřený večírek. Jednak se konala premiéra Alenky, což je dílko primárně od MB a 03, a vedle toho na plátně běžely ještě i další kreace. Bylo také možné shlédnout čtyři nová UV plátna ze stejné dílny. Alenka je úctyhodný počin. Jako předfilm běžel Happy end, puštěný ve dvou kopiích vedle sebe – zároveň správně (pozpátku) i pozpátku (tedy vlastně správně). Dobrá zabíračka na bednu, následná návštěva WC byla dobrodružnějšího charakteru (ty dveře jsem už otevřel, nebo je teprve otevřu? nebo to bylo obráceně?). I Krakatit a Perplexovy ruské úlety byly zajímavé, no a plachty samozřejmě kapitola sama pro sebe.

Číst dál

Reinhold Messner – Hory přenášet

Zdravím z kongresového centra, kam jsem se dnes díky Barče dostal na přednášku tohohle horolezce. Jsem zvědav, o čem to vlastně bude :)

Vyklubala se z toho tak trochu motivační přednáška, zakončená na konci (už ne panem Messnerem) veskrze komerčně – jednu chvíli člověk tleská, protože právě domluvil člověk, který ve svých šedesáti vypadá sotva na pětačtyřicet, má toho hromadu za sebou a pomalu svítí, kolik má pořád energie, a pak má najednou tleskat, protože jiný úlisný chlapík (který počítám zastupoval “sponzora” té akce) vylosuje z diváků pár lidí, kteří něco dostanou? Nemohl jsem se přestat smát.

Ale samotná přednáška, nebo jak to nazvat, byla vynikající, dal jsem si to v němčině, kterou jsem kupodivu ještě nezapomněl, a Reinhold Messner umí upoutat, a umí motivovat – ale zároveň to nebyla žádná průhledná komerční nalejvárna, přišlo mi, že i když by jeho věty někdo mohl považovat za klišé, ten chlapík ví, co povídá, protože se sakra přece podívejte na ten život, který už odžil a který za jeho slovy stojí.

Původně jsem tam přišel s tím, že bych mu na konci položil otázku, zeptal bych se ho, k jakým změnám vnímání dochází v podmínkách po tak extrémním výstupu, jaké si dával. Jak se mění jeho náhled na věci. Nemusel jsem, protože to byla část poselství, které se prolínalo celým povídáním. Srandovní je, že když mi Barča psala, že má lístky, nebyl jsem si jistý jestli jít, otevřel jsem I’Ting, a přede mnou se skvěla hláška, že “je přínosem vidět silného muže”, nebo tak něco. Ano, přínosné to bylo. Respect.

Číst dál

DIY Karneval 3.5

Karneval byl velmi povedená taškařice s výbornou atmosférou. Fotky jsou tady, pro report si klikněte :)Přijel jsem metrem na Vltavskou s tím, že vyjedu tramvají na Hradčanskou a dám si procházku na Strahov. Z metra se mnou jelo pár mladých kluků, podle klubových odznaků na fotbal. Vyšli jsme ven, a já se vydal pěšky na Strossmayerák. Vzápětí jsem ale raději zastavil a uklidil se stranou, protože z pod mostu od Strossmayeráku s hurónským řevem vyběhl dav cca. 200 holohlavých ostravských “fanoušků”, a když doběhli k zastávkám, nadrsno se na těch pár kluků vrhli. Od Strossmayeráku se vzápětí po kolejích řítilo jedno policejní auto za druhým, na Vltavské brzdili smykem a zřejmě se jali situaci pacifikovat. Tou dobou už jsem ale byl skoro na Strossmayeráku a zvažoval, jestli je opravdu rozumné jezdit přes Letnou. Nakonec se to ukázalo bez problémů, jen jsem cestou opět shlédl přehlídku těžkooděnců naší policie. Procházka na Strahov byla příjemná, počasí vyšlo krásné, a jelikož jsem dorazil až chvíli po páte, dal se v dobu, kdy jsem přišel, karneval právě do pohybu.

Masky byly často velmi povedené, jak ostatně můžete vidět z fotek. Hodně vtipné byly sáňky, tažené za autem. Tření bylo natolik silné, že kov na spodních hranách pálil a šlo cítit spálené dřevo. Průvod byl dlouhý dobrý kilometr, možná víc, a prošel z parkoviště za Strahovským stadionem na Pohořelec, dolů podél tramvaje, kolem Úřadu vlády, přes most, podél Vltavy, na Revoluční, Náměstí republiky, Florenc, a pak kousek po magistrále až na Štvanici. Policie cestou odkláněla nebo řídila dopravu, tramvaje celkem v klidu projížděly, a u Vltavy se průvod mísil s auty. Někteří řidiči to brali v pohodě, usmívali se, pokyvovali hlavou do rytmu a bavili se s lidmi, jiní se tvářili jako morousové, ačkoliv jejich děti na zadních sedadlech zářily nadšením. Turisté v projíždějících autobusech i v ulicích měli atrakci, jakou asi opravdu nečekali, a většinu to celkem bavilo, někteří se k průvodu dokonce přidali. Stejně tak stáli lidé před obchody a restauracemi, a nemálo z nich se hýbalo do rytmu. Taky jsme potkali svatbu, takže se někteří vyfotili s nevěstou.

Ze stavby na Náměstí republiky se na průvod dívali dělníci, a jeden z účastníků na ně volal: “Pojďte! Přidejte se! Viděli jste Discopříběh? Tam to taky bylo!” :) Na Štvanici se potom ještě hrálo, nicméně jsem se tam dlouho nezdržel, takže nevím jak dlouho nebo jak to tam nakonec dopadlo. Když jsem odcházel, projel nad námi vlak, a do tmy z něj zazněl výkřik “Baník pičo!”

Kdo zaváhal a nezúčastnil se, přišel o skvělou atmosféru. Kdo hudruje, že průvod jen dělal kravál, měl místo hudrování přijít a zapojit se – samozřejmě, že když se zvuk z mnoha systémů slije, je to kravál, na druhou stranu z aut zdaleka nehrálo jen techno, a starší lidé (a nebál bych se říct i důchodci), které bylo v průvodu taky vidět, a kteří si pravděpodobně přišli udělat vlastní názor, stejně jako přišli na demonstrace, rychle zjistili, že ve srovnání s fotbalovými hooligans jsou technaři bandička, která se opravdu chce jen chvíli bavit.

Stejně jako demonstrace byl i průvod důkazem, že tvrzení, že technaři jsou násilníci, kteří střety s policií vyvolali záměrně, je úplně zcestné, protože jinak by k nějakým došlo. A co se policie týká, plnila z mého pohledu svou roli dobře. Dík pořadatelům a/nebo zúčastněným (koneckonců to celkem splývá), dík těm, co to přijali s rozumem, a pokud někoho karneval obtěžoval, no, co se dá dělat, konec konců je to vaše volba, nechat se obtěžovat, zatímco byste se mohli nechat bavit. Ještě další fotky.

Číst dál

Report – festival Točník

Točník. Kdo byl, nelituje. Samozřejmě vedle toho, že šlo o PPP (pořádná psytrancová party), alespoň v neděli ráno, to byl super víkend na krásném místě. Jak už to u PPP bývá, vyšlo všechno včetně počasí. Nikdo se nezabil, i když šancí bylo mnoho, na místo jela sanitka nakonec třikrát (třetí výjezd si zavolal nějaký člověk, kterému připadalo, že se zbláznil – než sanitka přijela, už byl celkem v klidu, ale nakonec si ho stejně odvezli – prý proti jeho vůli :) No a vypadá to, že za rok to můžeme zopakovat. Jako obvykle jsem ještě včera měl hlavu plnou věcí, o kterých se musím zmínit, a mít nabitý mobil, tak by to možná i šlo, ale teď nějak nemám co dodat – kdo tam byl, viděl, a tomu kdo nebyl by to akorát bylo líto :)

Fotky:
http://www.mimo.cz/nulatrojka/TOCNIK/2/index.php
http://4b.nasiti.cz/2005.08.27.-Tocnik_Festival/
http://www.milis.info/050827_tocnik/

ukradená plachta – http://4b.nasiti.cz/2005.08.27.-Tocnik_Festival/
Zaplať Bůh za reality show – článek v Reflexu.

Číst dál