Tak co se vlastně děje, celé ty roky?

Klasický doháněcí post. Jen v bodech – stručně a na přeskáčku:

  • Bylo mi třicet, mám skvělou ženu, skvělý domov, skoro roční dcerku-píďalku a v posledních dnech i ťapalku, a vím, co mně naplňuje a co mi naopak nedělá vůbec dobře. Přestože se dá vždycky něco chtít, jsem spokojený už jen s tím, že vůbec můžu žít a že jsem zatím nezažil podmínky, které by mně o mou spokojenost s možností žít připravily. Takže si teď vlastně žiju ohromným způsobem nad tím, co jsem byl už před lety ochotný vnímat jako skromný standard, který by mi dovolil relativně spokojeně a přínosně fungovat. 
  • Brno je zlatá loď – pro mně ani ne tak kvůli společenskému životu jako spíš díky okolní krajině a přírodě. Bydleli jsme chvíli v Bílovicích nad Svitavou, a vůbec se nedivím, že tam za inspirací chodili Těsnohlídek, S. K. Neumann… protože jsem ji tam v lese denně mohl čerpat taky. Ale těch míst tu je hrozná spousta, a bez přírody by se člověk z těch počítačů zbláznil. Představa, že bych žil v Praze, byla už jen rok návratu od studií až překvapivě nepříjemná. 
  • Jako nejlepší přístup k životu se mi už delší dobu jeví nad vším žasnout, ale nepřestávám toto téma zkoumat. Přijmout pracovní teorii „všechno stojí za prd“ nebo „nemá cenu se vůbec snažit“ je z tohoto hlediska silně kontraproduktivní – i kdyby to byla „pravda“, proč se deptat? Proč si prostě neužívat, jak neuvěřitelné a přitom neodbytně skutečné to celé je?
  • A vůbec, pravda? Pravda je, že existuje mnoho více či méně pravdivých úhlů pohledu, přičemž si mohou navzájem i odporovat, aniž by přestaly být svým způsobem pravdivé.  
  • Google mi změnami v Readeru v podstatě zlikvidoval hlavní kanál, kterým jsem mohl sdílet – což, jak se zdá, je v posledních letech asi to hlavní, co ze mně takhle na netu padá.
    Takže můj friendfeed se celkem vyprázdnil. Místo toho sdílím české věci na http://cesky.reddit.com, kde sledující sice přibývají pomalu, ale jistě (jako experiment v organickém růstu můžu po třech letech říct, že to funguje docela dobře, a člověk se leccos naučí o fungování a budování internetových komunit), a jinak porůznu na Facebooku, G+, LinkedIn… (přičemž musím podotknout, že ne všude budu mít chuť si každého přidávat „do přátel“, ale většinou sdílím veřejně a nemám nic proti tomu, když mně budete na netu sledovat ,)
    Centralizovanou náhradu nemám, ačkoliv se už dlouho divím, že s ní v nějaké formě nikdo nepřišel, protože já už mám svoje optimum promyšlené roky, a zatím se mu nic ani neblíží.
  • Stále jsem fascinován psytrancem a pořád ho i hraju jako DJ na akcích – teď už převážně jen na venkovních. Občas se dostanu i k tomu, abych něco skládal, ne nutně psytrance, ale kapacita na to je prakticky nula. DJing se stíhat dá, protože hudbu si člověk naposlouchá i při práci. 
  • Stále doufám, že si najdu chvíli na sociální web s psychedelickými memy, na další překlady a rozjezd archetypal.cz, na sepsání nějaké nové povídky nebo dokončení rozpracované, na vytvoření textovky v angličtině (máme např. s Václavem v hlavách jednu patřičně psychedelickou a pikantní adventuru z psytrancového prostředí)… Většinou nakonec vzniknou jen věci, které dělám ještě s někým dalším. 
  • Je vtipné, jak prakticky nic z toho, co jsem si s postupem let představoval, že by se mohlo dít, se nestalo – a skoro naopak (ale ne úplně, protože to by taky bylo očekávatelné) se děje  všechno nečekané. Mám chuť si z toho vyvodit víru, ale držím se přístupu mít jen „pracovní teorie“ a používat je, dokud je nějaká posloupnost platných argumentů nevyvrátí.
  • Lidé se z vedlejších kolejí dostávají na hlavní a naopak, stejně jako místa a aktivity. Samo od sebe se nikdy nic nemění a nezlepšuje, a aby se něco změnilo, je potřeba vždycky znovu rozpoznat zásek a vykročit do prázdna. Zaběhlé koleje zvyků se jen víc a víc prohlubují. Jde je měnit, ale to chce se nelitovat, neschovávat se pořád za něco, a prostě se vrhat do jiných podmínek, protože v nezměněných podmínkách nelze než se také neměnit. 
  • Limity všednodenní reality se zdají být prakticky zcela jasné, a pozoruji tendenci víc se spoléhat na to, že moje představa o tom, kde jsou, je správná – že vím, co jak je a tedy i jak se k věcem stavět. Jsem tedy rád, že jsem využil nejrůznější možnosti si ty hraniční oblasti důkladně projít a často i v různých směrech překonat, když se ukázalo, že šlo jen o hranici fiktivní. Takže i nadále ve svém životě hodlám zkoumat, jestli se dá „nezatuhnout“ v nějakém konkrétním samozřejmém náhledu na svět, jak toho nejsnáze dosáhnout, co se s tím dá dělat, k čemu to nejlépe využít a jak to celé postavit na skutečných pevných základech denního života.
  • Vedle toho se mi to nějak samo od sebe orientuje na učení – ať už vysvětluji cokoliv, co sám rád řeším, zdá se, že se mi daří to bez problémů předávat. Jen nějak zatím nemám pocit, že by se mi to dařilo dostatečně smysluplně využít – nějak se mi daří ‚učit‘ jen když někdo projeví nějaký konkrétní zájem. Ale postupně si připravuju příležitosti.
  • Představu, kterou jsem se dost dlouho zabýval, tedy že práci přestanu dělat jako zaměstnanec, a budu v tom pokračovat jako živnostník, abych si mohl otevřít možnosti a postupně svůj čas věnovat víc věcem než je SharePoint v Navertice, jsem musel opustit – jednak kvůli změnám v zákonech, a jednak proto, že bych prostě nemohl dělat to, co teď dělám.
  • Takže pracuju dál – oficiálně jako programátor, ale v praxi teď už spíš jen dohlížím na vývoj a někam ho směruju, a doufám, že se mi podaří prosadit změny, které by postupně mohly vést k tomu, že bych měl jednak celosvětově prodatelný produkt, a ještě k tomu volnější ruce. Když to nevyjde, asi nebude mít smysl tu zůstávat a hnát se v krysím kolečku pořád dál a dál, přes všechny rodinné vazby, které představují spíš komplikace než bonus. Na githubu se dá najít zatím nijak nepropagovaný starší projekt, který představuje část mého dosavadního snažení. Rád bych s tím „prorazil“, ale k tomu je potřeba to ještě docela dost překopat a vypilovat.
  • Pořád jsem fascinován internetem a tím, jakým způsobem nám dovoluje pohlédnout na společnost i na jednotlivce tím, že zpřístupňuje sdílený informační prostor – a stále jsem fascinován jak dobře zaběhlými karavanami, které tímto prostorem proudí (a tím, jak jsou organizovány) tak i expedicemi do neprošlapaných záhybů organizace a manipulace s daty (a tím, jak je organizovat).
  • Částečně to nachází využití v práci – dokážu si představit spoustu způsobů, jak vytvořit, případně zpřehlednit a uspořádat rozhraní, která pomáhají fungovat jednotlivcům i větším či menším organizacím. Slovem ‚rozhraní‘ tu nazývám mechanismy, kterými se domlouvá člověk s počítačem a snaží se ho přimět ke spolupráci – nějaké aplikace, stránky, webové služby, databáze…
  • Čím víc se ale (nejen) v práci zabývám organizací informačních systémů, procesovými mapami, architekturou API a způsoby, jak ohnout nevzhledné kusy kódu k vlastnímu užitku, aniž by měly možnost člověka kousnout, tím víc vnímám, jak klíčová jsou tato témata v našem věku. 
    Musím poznamenat, že slovo ‚klíčová‘ není jako jediné v celém textu zvýrazněné nějakou náhodou.
    V době, kdy informační prostor už téměř zcela zahrnuje veškeré „oficiální“ činnosti, kdy všechno je tak či onak uloženo v databázích, jsou informační technologie a jejich role ve společenské organizaci naprosto opomenuté téma.
    Vysvětlit a odargumentovat, proč tomu tak je, je na delší povídání, ale můžu s klidem říct, že je to neoddiskutovatelné. Chystám se na to.
    Aktivita na tomto širém, plodném a přitom zcela neoraném poli nicméně je v naší politice (protože jinde už se dnes ledy hýbou aspoň po stránce teoretické) je velmi nahodilá a postrádá uchopení celkové situace a toho, jaké možnosti se nám otevírají a jak je nejlépe využít. Jediná strana, která tímto směrem směřuje nějak systematičtěji, je Pirátská strana – nejsem členem, ale dokázal bych si představit pro ně něco řešit. Jsou mladí, stejně jako téma je mladé, a vzhledem k tomu, že jde o téma, které má potenciál naprosto přeorat všechno, co dnes ve státě probíhá a jak, zas tak moc nesejde na tom, že nemají „stranický“ názor na to nebo na ono.
    Proč jsou témata copyrightu, svobody internetu a informací pro dnešní společnost klíčová a přitom zcela nedoceněná se dočtete například v krásném rozhovoru s Corym Doctorowem.
  • Takže kdyby byly volby a vy řešili, že FAKT už nikoho napojeného na stávající garnitury volit prostě nemůžete, takže snad ani k volbám nepůjdete, uděláte podle mého názoru lépe, když se přece jenom u urny stavíte a hodíte tam hlas pro Piráty – nejsou zdaleka ideální, ale jsou jedinou stranou, která má zájem o témata, které má na naše životy větší dopad, než dnes společnost chápe. Témata, která mimo jiné mají skutečnou šanci značně omezit korupci a kupčení s mocí – témata typu „otevřený stát“.
  • No ale tohle neměla být úplně pirátská agitka, spíš jsem se chtěl dostat ke své fascinaci komunitními službami zastoupenými dnes typicky „otázkovými“ servery typu stackoverflow / stackexchange, sociálním sdílením typu reddit, financování projektů typu kickstarter – a potenciálem, který vidím v principech, který se tyto služby učí využívat – například pro demokratickou diskuzi a skutečnou „vzdělanostní společnost“.

    Ale o tom víc někdy příště.

  • Nj, meli bychom se do toho pustit :]

  • Marian Hronek

    Terence McKenna by měl radost…

  • Good base. So, whats next … ? 

  • 80M

    Čtu s ročním zpožděním. Možná by to chtělo nový update :) Pořád bys doporučoval volit Piráty?

    No Twitter Messages.